Disclaimer: Tento příspěvek o pražské MHD vyšel původně pro web D-F a v redakčně upravené podobě nyní vychází zde.
Pražský podnik zlevnil jízdné pro studenty a seniory. Odhlédneme teď od toho, jak definuje dopravní podnik studenty a podíváme se na nějaká čísla. Rozpočet DPP se rok od roku lehce mění, ale premisa zůstává – rozpočet DPP je většinově tvořen dotací z rozpočtu Prahy. Konkrétně, v roce 2016 se DPP pyšnil ziskem 1.8 mld. Kč, jenže hned o kousek dále je uvedeno, že Praha dotovala DPP tentýž rok částkou zhruba 11 mld. Kč. Pokud přeložíme text do Češtiny, DPP byl zhruba 9 mld. Kč ve ztrátě. Není to zvláštní, že podnik, který je těžce ve ztrátě, přichází s ohromnými slevami pro cestující? Jak může taková společnost vůbec fungovat? Jaké si asi rozdělili odměny manažeři DPP, kteří dokázali další rok provozovat brutálně ztrátový socialistický projekt na účet ostatních?
Plná cena
Dalším jevem je odpor k placení sníženého jízdného. Některým lidem už začíná být divné, že těžce ztrátový podnik se chlubí zisky a takoví lidé pak prohlašují, že budou dobrovolně platit “plnou cenu”, protože jim socialistický model slev přijde nespravedlivý. Ehm. Pokud dopravní podnik přepraví ročně zhruba 1.17 mld. pasažérů za cenu zhruba 13 mld. ročně, pak cena za každou jízdu každého pasažéra vychází na 11 Kč. To je cena, pod kterou nelze jít, má-li podnik fungovat bez ztráty, tj. break-even. 11 Kč za jízdu je ta nejnižší cena, kterou by bylo možné poskytovat pouze pravidelným cestujícím. Roční lítačka pro studenta, který jede ráno do školy a odpoledne ze školy po dobu 10 měsíců 5x týdně tedy vychází zhruba na 5060 Kč ročně.
Uvažujme rodinu, která žije v Praze a měla by za svoji dopravu do školy a práce platit tak, aby nebylo nutné dotovat dopravní podnik z veřejných peněz. Pak by dva školáci stáli rodinný rozpočet 10.000 Kč ročně a dva dospěláci nějakých 12.000 Kč ročně. Dohromady tedy asi 22.000 Kč ročně za provozování tzv. nejekonomičtějšího způsoby dopravy. Uvedený výpočet platí samozřejmě pouze v případě, že jízdné zaplatí skutečně všichni, což samozřejmě není pravda. V současné době stát sanuje dopravu protekčním skupinám, jako jsou senioři, politici, zaměstnanci DPP a jejich rodiny, černí pasažéři a další a naopak znevýhodňuje jiné, méněcenné lidi – třeba řidiče, přespolní a turisty. Při zachování současných procesů a postupů bychom tedy museli použít jiný, ještě primitivnější vzorec. Podle výroční zprávy DPP je příjem z jízdného jen asi 4.3 mld. Kč. Má-li jízdné pokrýt výpadek dotace ve výši 11 mld., pak se musí jízdné zvýšit na tři a půl násobek současných cen. Platili-li studenti nyní za desetiměsíční jízdné 2.400 Kč, pak nová cena bude 8.400 Kč. Přenosná lítačka se nyní prodává za cenu 6.100 Kč ročně – nová cena by tedy byla nějakých 21.000 Kč. Nepřenosná lítačka pak vychází nově na 12.700 Kč. Naše čtyřčlenná rodina by se tak mohla přepravovat mastnou tyčí za příjemných 42.000 Kč ročně. Uvedené ceny jsou samozřejmě pouze ty výhodné, tedy lítačky – nesmíme zapomenout na ceny jízdného pro turisty a příležitostné cestovatele (kterým se třeba rozbilo auto). Těm vychází jednotková cena jízdenky na 126 Kč za každou jízdu. To jsou skutečné náklady na provoz MHD pro ty, kteří jej využívají. Tohle jsou ceny, které za MHD platíme už nyní.
Princip odpovědnosti
Je potřeba si uvědomit, že když se dopravní podnik chlubí provozním ziskem, tak reálně oslavuje fatální ztrátu a stav, který by v kterémkoliv soukromém podniku vedl k okamžitému bankrotu. Je to podnik, kde se běžně krade ve velkém, protože zdroje jsou. Jakou motivaci má socialistická firma k šetření penězi, když všichni vědí, že na svůj provoz si stejně nevydělá a na konci roku připlují kapříci bez ohledu na to, jak si podnik vede? Žádnou. Nula.
Pan Petr Dolínek (ČSSD) vydal oslavný tweet, ve kterém připomíná svou užitečnost veřejnosti:
“Po mnoha jednáních se mi dnes podařilo prosadit roční jízdné pro studenty a seniory přes 60 let za 1280 Kč na celý rok. MHD tak bude dostupné celých 12 měsíců za super cenu.”
Pan Dolínek (jinak uznávaný ekonomický génius) tím reálně říká, že ta skvělá cena 1280 Kč pro studenta znamená, že někde kolem něj chodí lidé, kteří se na jeho skvělou cenu složili dodatečnou částkou převyšující 7.000 Kč, tedy částkou více než pětinásobnou. Na anuální finanční injekci ve výši 11 miliard Kč se skládají úplně všichni, kdo pracují v soukromé sféře, která generuje prostředky, ze kterých jsou financovány tyto a další socialistické hurá akce. Podle dat ČSÚ má Praha 1.2 mil. obyvatel, z toho asi polovina je ekonomicky aktivní. Odečteme-li státní zaměstnance, kterých je zhruva polovina (odhad), pak nám vychází nějakých 300.000 lidí, kteří dotují pražské MHD svojí prací v průměrné ceně 37.000 Kč na osobu, každý jeden rok.
Veškeré částky jsou samozřejmě nepřesné, protože ve výroční zprávě jsou pak mezi příjmy započítány i dotace z rozpočtů EU a dalších socialistických fondů, ze kterých dopravní podnik staví infrastrukturu a pak mu jiná státní instituce dává pokuty za nedodržení smluvních podmínek čerpání dotací. Tyto pokuty DPP hradí rovněž z těchto dotací. Ve výsledku dotuje každý Pražák celé MHD částkou mnohem vyšší.
Když tyhle otřesné finanční výsledky někdo vytáhne, začnou úředníci chrastit sešívačkami a varovat, že bez státu by ta roční lítačka určitě nestála 1280 Kč, ale že by to provozoval nějaký oportunista, nebo kontroverzní podnikatel, který by ždímal lidi a jízdenka by byla mnohem dražší. Odhlédnu-li od faktu, že po vstupu Jančury na český přepravní trh klesla cena jízdného o desítky procent, pak musím připomenout jednu důležitou skutečnost. Pokud dnes platím za lítačku 3000 Kč, jistě mi přijde nepříjemné platit za tu stejnou lítačku například 6000 Kč u soukromého provozovatele a státní regulovaná cena mi přijde lepší. Mnohým nedojde, že s tou vyšší cenou u soukromníka by jim ale zůstalo v kapse výše uvedených skoro 40.000 Kč každý rok, který by nemuseli státu odevzdat na provoz ztrátového MHD! Možná by zde pomohla malá analogie: Představme si, že stát monopolizuje výrobu chleba a zakáže všem ostatním chleba péct. Argumenty pro to budou úplně stejné, jako když stát zdůvodňuje, proč si lidé nemohou na svých pozemcích stavět své vlastní silnice, nebo železniční tratě: „Plýtvání zdroji, co budeme dělat se dvěma pekárnami, lepší bude mít jednu, státní, kam budou jezdit náklaďáky jenom jednou a která bude dělat chleba bez honby za ziskem!“ Výrobní cena jednoho pecenu chleba nebude dnešních 30 korun, ale nějakých 500 korun, protože stát ze své podstaty nedokáže dělat věci efektivně (nikdy, nikde). Stát ale pekárně dá nějaké dotace a ta bude prodávat pecen chleba za 15 korun. Lidé tedy zaplatí nejprve 485 Kč daň a poté si půjdou koupit chleba za 15 Kč. Lidé jako Dolínek se budou bít do prsou, jak to skvěle vyjednali, že díky němu mohou všichni nakupovat pecen chleba za pouhých 15 Kč a zlí podnikatelé se svým předraženým chlebem ostrouhali. A takhle nějak funguje ta jeho sleva pro studenty. Jako v každém socialistickém režimu, i v tom dnešním socialismus trestá nejtvrději právě ty nejchudší, které má chránit.