Fakta:
Policista Šimon Vaic se rozhodl přehradit svým služebním vozidlem cestu řidiči motocyklu, který nedbal na výzvy k zastavení. Svůj čin uskutečnil tak, že prchající motocyklista Tomáš Berka neměl čas jakýmkoliv způsobem zareagovat a při nárazu do policejního auta utrpěl vážná zranění. Státní zástupce navrhoval obžalovat policistu Vaice z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Jeho návrh ale zamítl nejprve Obvodní soud pro Prahu 8 ústy soudce Miroslava Rákosníka a jeho rozhodnutí potvrdil také odvolací senát Městkého soudu v Praze ústy Luboše Vlasáka. Podle prvoinstančního soudce i předsedy odvolacího senátu byl zákrok policisty Šimona Vaice v pořádku. Za Šimona Vaice se veřejně postavilo vedení Policie ČR a podporu mu vyjádřil také ministr vnitra, toho času Jan Hamáček.
Proti Vaicovi stál výsledek vyšetřování Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), ve kterém tento sbor došel k závěru, že Vaic mohl k zastavení použít jiné prostředky. Státní zástupce Michal Muravský požadoval pro Vaice trest za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti.
Názor:
Tuto kauzu provázely od prvopočátku emoce skalních příznivců tzv. „modrého porna,“ tedy těch, kteří nejsou schopni zákrok policisty Vaice objektivně posoudit, protože podle nich všechno, co Police dělá, dělá jen a pouze z dobré vůle a za účelem hrdinsky chránit své spoluobčany. I kdyby trakaře padaly. Na Čtvrtém králi ale nenávidíme všechny stejně, a tak se naší redakci adorace podobných jednání vyhýbá. Kauza není mediálně vděčná vůči nikomu, kdo by snad jen pohledem vyjádřil pochybnost nad jednáním chrabrého policisty Vaice. Ani to nám nevadí.
Podle názoru redakce Čtvrtého krále je celá kauza totální shitshow od prchajícího Berky, přes zasahujícího Vaice, až po oba zmíněné soudce.
Policie ČR stojí veřejný rozpočet 45 miliard Kč ročně a má jít o profesionálně vycvičené policisty. Svým rozhodnutím tak soud potvrdil, že za neuposlechnutí výzvy policisty je policista oprávněn takového řidiče zabít. Ze záznamu kamery je totiž patrné, že prchající Berka nemohl zátaras vidět až do posledního okamžiku, kdy už nemohl zastavit, ani kdyby chtěl. Přestože šlo o pokus o vraždu, soud se rozhodl toto jednání policie aprobovat. Přeneseně to tedy znamená, že policie nyní může prchajícího řidiče klidně zastřelit, jen proto, že se rozhodl nezastavit.
Důvod k zastavení rovněž upoutal naší pozornost. K zastavení Berky nemělo dojít pro podezření z páchání přestupků. Zasahující policisté přiznali, že podle vzhledu motocyklu poznal jeho řidiče, přestože ten měl helmu. Předpokládali, že se jedná o Berku a vydali se za ním, protože se domnívali, že má zákaz řízení. Kdo byl v tu chvíli na motorce prokazatelně nikdo nevěděl. Nešlo tedy o zastavení v páchání přestupkového jednání, ale na popud policistů, kteří jej chtěli zastavit na základě podezření, které by před soudem nikdy nebylo obstálo. Jinak řečeno, přistoupí-li policista k okénku a oznámí řidiči, že ho vyzval k zastavení, protože „vozidlo odněkud zná“ a „chce se přesvědčit, kdo jej řídí,“ jedná se o překročení pravomocí úřední osoby a takové zastavení bylo provedeno protizákonně. I toto jednání se soud rozhodl aprobovat, přestože se zjevně jedná o protiprávní postup ze strany policistů.
Šílené jsou rovněž vyjádření některých účasníků řízení, vybíráme proto ty nejlepší:
„Tento odvolací senát chce policistu rázného, který chrání občany dodržující zákon. Pachatel musí počítat s tím, že když porušuje zákonnou normu, musí nést riziko, že se mu při tom něco stane. Policie není mateřská školka a v tomto případě chránila ostatní účastníky dopravního provozu.“ – předseda odvolacího senátu Městského soudu v Praze, Luboš Vlasák.
O tom, s čím musí pachatel počítat, se mohlo přesvědčit mnoho poškozených, kteří ve snaze ochránit své zdraví a majetek způsobili zranění zlodějům a útočníkům, jen aby je později soudy odsoudily k různým trestům za ublížení na zdraví. Pokud si ale obléknete tu správnou uniformu, můžete vynášet rozsudky rovnou na ulici a zabíjet lidi i pro nerespektování výzvy k zastavení. Soud tedy aproboval měření dvojím metrem. Kdyby tímto způsobem zastavil civilista prchajícího vraha miminek, stát by s ním neměl slitování a soudil by jej nikoliv za nedbalostní přečin, ale za úmyslný pokus o vraždu (čímž Vaicův čin nepochybně byl). Tento myšlenkový postup soudce Vlasák dále umocnil svými šílenými výroky o tom, že Berkův motocykl mohl jet ještě rychleji, což mu přičetl k tíži, jako kdyby rychleji skutečně jel. Vlasák perlil v průběhu celého svého vystoupení a zmínil, že prchající Berka jel ve městě místy až 145 kilometrů za hodinu, což je v jeho případě hrdelní zločin. Kulantně zapomněl zmínit, že pronásledující policisté jeli stejnou rychlostí ve vozech Škoda Octavia, které jsou v dálničních rychlostech neovladatelnými cihlami a díky své váze, neovladatelnosti a celkové hybnosti představovali policisté pro provoz větší riziko, než Berka, který jel na motorce. Vlasák dobře věděl, proč o takové skutečnosti pomlčel – Berka totiž žádnou nehodu nezpůsobil, narozdíl od Policie, která bourá naprosto běžně. Policisté dokonce ujíždějí od nehod a měli ve svých řadách legendárního instruktora Kadlece, který při jedné nehodě (kterou způsobil pod vlivem alkoholu) poškodil rovných 51 vozidel a ani přesto nebyl od policie odejit – k tomu musel zasáhnout až ministr vnitra. Jakým způsobem tedy v tomto případě chránila policie nevinné, je přinejmenším diskutabilní. Policisté Berkovo jednání sami vyprovokovali a nebezpečí, které Berka a pronásledující policisté představovali, tak do situace tito sami umístili. Jestliže zasahující policisté poznali za řidítky motocyklu Berku, který jim už předtím úspěšně ujel, mohli a měli se domnívat, že se o to Berka znovu pokusí. Jaké kroky podnikli policisté, aby nedošlo k ohrožení ostatních účastníků provozu? Žádné. Rozsvítili majáky a začali hru na Kobru 11.
„To mě zaráží. Tak ať nám poradí, jak je máme zastavovat jinak, nebo zda ho máme nechat, aby svou jízdnou někoho zabil. Je to takový signál pro ostatní policisty, kteří si řeknou, že nechtějí dopadnout jako pan Šimon a když vedle nich projede ožralej motorkář, tak ho nechám bejt, protože nebudou chtít jít k soudu,“ – nejmenovaný zasahující policista
Nemá-li policie ve své výbavě detektor opilosti schopný detekovat stav měřeného subjektu na dálku, pak nám není jasné, jak může zasahující policista vědět, zda je řidič opilý, aniž by jej zastavil. Rovněž dotaz na radu je z úst policisty přinejmenším překvapivý. Jeden by očekával, že za 45 miliard ročně bude součástí tréninku policistů také školení o přiměřených způsobech zastavení, ale patrně to tak není. Policisté tedy zjevně nevědí, jak zastavit prchající řidiče jinak, než jejich okamžitým zabitím. To se jistě dá provést i levněji, než za 45 miliard ročně.
Celá fantasmagorie o přiměřeném jednání policistů totiž stojí na znalosti, že řidičem byl skutečně Tomáš Berka, který měl zákaz řízení motorových vozidel, byl mu odebrán řidičský průkaz a v jeho krvi byla zjištěna přítomnost alkoholu. Totožnost, stav řidičského oprávnění, ani stav ovlivnění alkoholem ale zasahující policisté v daný okamžik neznali. Zasahovali proti řidiči, který odmítl respektovat jejich výzvu k zastavení, kterou navíc vydali v rozporu se zákonem. V době zásahu tak mohlo jít klidně o řidiče, který jedná v krajní nouzi a výzvy k zastavení nerespektuje, protože zájem, který chrání, je postaven výše, než zájem, který chránil policista. Ryk veřejnosti na podporu policisty Vaice by patrně poněkud ochabl, kdyby se nejednalo o Berku, ale například o otce, spěchajícího na pomoc rodině, jíž se někdo vloupal do bytu. Právě kvůli takovým případům má policie interní předpisy, směrnice a standardní operační postupy, které mají za úkol provádět zákroky s minimální újmou na zdraví a majetku. O tom, kdo jednal správně a kdo nikoliv, má totiž rozhodovat jedině soud a ně Vaic, který si hraje na Simíra Gerchána z Kobry 11. Vaic navíc nemohl vědět, že vjíždí do cesty Berkovi. Z jeho výpovědi, závěrů vyšetřování GIBS a zveřejněného videa je patrné, že nevidí, kam vlastně vjíždí a jaký tam je provoz. Kdyby do jeho vozidla nabourala třeba mladá rodina ve Fabii, v důsledku čehož by způsobil mnohá zranění a také smrt svého nadřízeného na sedadle spolujezdce, ryk veřejnosti by patrně opět nebyl na jeho straně.
Vaicovo jednání bylo extrémně riskantní a vyšlo v tomto případě pouze náhodou. Policista Vaic měl být od policie na dobro vyhozen. Místo toho jsme se dočkali přehlídky neuvěřitelného pohrdání platnou legislativou a šíleného ovlivňování nezávislého soudu přijduvšími policisty, kterým patrně nikdo neřekl, že důvěra občanů v právní stát je založena především na důvěře v základní pilíře moci, které se navzájem nesmějí ovlivňovat.
