Právo nekouřit

Tak nám konečně prošel zákaz kouření v restauracích. Lidé budou o něco zdravější a my můžeme chodit na oběd i tam, kam bychom jindy nevlezli. Zákaz kouření prospěje všem. A jak náš moudrý premiér prohlásil, jedná se o vítězství zdraví nad komercí.

Disclaimer: Níže uvedená rozprava není v žádném případě odborná analýza legislativní změny, provedená odborníky na české právo. Pokud jste provozovatel restaurace, nebo podniku, kterého se změny v legislativě dotknou, měl byste konzultovat své kroky se skutečnými právníky. Rovněž platí, že některé části tzv. protikuřáckého zákona jsou již v platnosti, jelikož legislativní úprava je pouze novela již existujícího zákona.

Média, jako ostatně vždy, formují názor, ale informace chybí. Proto se nejprve musíme seznámit s fakty.

Návrh novely zákona o Ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek má 167 stran ve verzi, ve které byl zákon předán k prvnímu čtení a o kouření pojednává jen velmi okrajově. Průběh a výsledek hlasování si můžete prohlédnout, avšak verzi zákona, která byla skutečně ve třetím čtení schválena, budete hledat marně. Pokud vás zajímá znění legislativy, která skutečně prošla parlamentem, musíte si vzít dokument v již odkazované první verzi a ručně do něj zapracovat pozměňující návrhy uvedené v návrhu odkazovaném výše. Případně si počkejte, až zákon bude projednávat Senát, který, doufejme, celé a aktuální znění předkládané úpravy zveřejní. Novela dále upravuje 19 již existujících zákonů. Asi vás nepřekvapí, že podle transkriptu z jednání poslanecké sněmovny vyplývá, že poslance musel někdo opakovaně napomínat a poučovat je, o čem se aktuálně hlasuje, protože to mnozí nevěděli. Své nevědomosti a rezignaci na studium legislativy, kterou sami schvalují, si později všichni zatleskali. Zákon ještě nebyl schválen Sněmovnou, ani podepsán prezidentem. Pokud budou obě podmínky splněny, začne zákon platit 31.5.2017.

Bohužel nemáme dostatek prostoru k rozebrání každé části tohoto zákona, ale vaší pozornosti by neměly uniknout alespoň tyto:

§ 8

(1) Zakazuje se kouřit 

a) ve veřejnosti volně přístupném vnitřním prostoru, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření, 

b) v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření, 

c) na nástupišti, v přístřešku a čekárně veřejné dopravy, 

d) v dopravním prostředku veřejné dopravy, 

e) ve zdravotnickém zařízení a v prostorech souvisejících s jeho provozem, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření v uzavřeném psychiatrickém oddělení nebo v jiném zařízení pro léčbu závislostí, 

f) ve škole a školském zařízení, 

g) v zařízení sociálně-právní ochrany dětí, v provozovně, kde je provozována živnost, jejímž předmětem je péče o děti do 3 let, v prostoru, kde je poskytována služba péče o dítě v dětské skupině, nebo v zařízení, kde je uskutečňována mimoškolní výchova a vzdělávání, nezařazeném do rejstříku škol a školských zařízení, 

h) v prostoru dětského hřiště a sportoviště určeného převážně pro osoby mladší 18 let, 

i) ve vnitřním prostoru všech typů sportovišť, 

j) ve vnitřním zábavním prostoru, jako je kino, divadlo, výstavní a koncertní síň a sportovní hala, a dále v jiném vnitřním prostoru po dobu pořádání kulturní a taneční akce, 

k) ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb, s výjimkou užívání vodních dýmek, 

l) v prostoru zoologické zahrady, s výjimkou vnějších prostor, které provozovatel zoologické zahrady ke kouření vyhradí.

Písmeno k) je sakrálním objektem všech novin a médií. Jedná se však o naprosto marginální část legislativy, která prošla parlamentem. Další důležitou součástí tohoto zákona je i následující opatření:

§ 11 – Zákaz a omezení prodeje a podávání alkoholických nápojů

(1) Zakazuje se prodávat alkoholické nápoje mimo prodejnu, která je potravinářským podnikem, provozovnu stravovacích služeb, provozovnu výrobce vína, ubytovací zařízení, stánek s občerstvením, stánek specializující se na prodej tohoto zboží umístěný uvnitř stavby určené pro obchod a veřejný dopravní prostředek dálkové železniční, letecké, vodní a dálkové autobusové dopravy. 

(2) Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 se zakazuje prodávat nebo podávat alkoholické nápoje a) ve zdravotnickém zařízení a v prostorech souvisejících s jeho provozem, b) ve škole a školském zařízení, nejde-li o prodej nebo podávání v prostoru školy a školského zařízení využívaného v rámci soustavné přípravy na budoucí povolání v oborech vzdělání se zaměřením na gastronomii, hotelnictví, zemědělství, potravinářství nebo potravinářskou chemii, c) v zařízení sociálně-právní ochrany dětí, v provozovně, kde je provozována živnost, jejímž předmětem je péče o děti do 3 let, v prostoru, kde je poskytována služba péče o dítě v dětské skupině, nebo v zařízení, kde je uskutečňována mimoškolní výchova a vzdělávání, nezařazeném do rejstříku škol a školských zařízení, d) na akci určené převážně pro osoby mladší 18 let, e) ve stánku, s výjimkou stánku s občerstvením a příležitostného prodeje podle § 14, f) v dopravním prostředku určeném pro veřejnou hromadnou dopravu osob, s výjimkou veřejného dopravního prostředku dálkové železniční, letecké, vodní a dálkové autobusové dopravy, a dále dopravního prostředku pro veřejnou hromadnou dopravu osob užitého pro zájezdovou dopravu, cestovní ruch, nostalgické, historické a propagační jízdy a jízdy na objednávku, g) na veřejnosti přístupné sportovní akci, s výjimkou alkoholického nápoje obsahujícího nejvýše 4,3 % objemová ethanolu a vína. 

(3) Zákaz prodeje nebo podávání alkoholických nápojů neplatí v prostoru uvedeném v odstavci 2 písm. b) po dobu, kdy v něm neprobíhá vyučování nebo výchovná činnost a po kterou provozovatel školy nebo školského zařízení tento prostor poskytl pro jiné účely, než je určen. 

(4) Zakazuje se prodávat alkoholické nápoje prostřednictvím prodejního automatu. 

(5) Zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholický nápoj osobě mladší 18 let. 

(6) Zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholický nápoj osobě, o níž lze důvodně předpokládat, že alkoholický nápoj vzápětí požije a následně bude vykonávat činnost, při níž by vzhledem k předchozímu požití alkoholického nápoje mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek. 

(7) Zakazuje se prodávat alkoholický nápoj osobě zjevně ovlivněné alkoholem nebo jinou návykovou látkou.

Jinými slovy, kromě již tradičních zákazů a omezení stran podnikatelů a prodeje je provozovatel hospody/restaurace odpovědný za jednání těch, kteří restauraci opustí opilí. Pokud tedy opilec způsobí po opuštění hospody škodu, přijde policie za vlastníkem hospody a bude se zajímat, proč byl obviněnému umožněn nákup alkoholu. Hostinský musí prokázat svou nevinu, protože tento zákon je sám o sobě nepřímý důkaz jeho viny. Jak může hostinský prokázat svou nevinu? To nikdo neví. Milada Horáková to také nevěděla.

V souladu se zákonem je také nelegální prodat komukoliv druhé a další pivo, podle odstavce 7. Protože i po jednom pivu nesmíte řídit auto a jste tedy zjevně ovlivněni alkoholem (kdybyste ovlivněni nebyli, mohli byste řídit), neměl by vám hostinský natočit druhé pivo. Pokud bychom předpokládali, že vyšetřovatelé a inspekce se nezaměří na tyto extrémně buzerační (ale skutkovou podstatu zcela naplňující) případy, pak to bude opět hostinský, který bude muset prokazovat svoji nevinu, až mu bude předkládáno, že obviněná osoba měla 6 piv, tak proč hostinský nepřestal osobě piva prodávat už po pátém pivu, když musel vědět, že zákazník je již zjevně ovlivněn? Tento zákon ukládá obsluze restaurace pozorovat a analyzovat chování každého svého zákazníka po požití alkoholu a činí je trestně odpovědnými za jejich další chování.

Protože rodiče nejsou schopni se o své ratolesti starat tak dobře, jak to umí jen stát, je zavedeno i následující opatření:

§ 12 -Hračky napodobující obal alkoholických nápojů

(1) Zakazuje se prodej a výroba hraček napodobujících tvar a vzhled obalu alkoholických nápojů. 

(2) Zakazuje se dovoz hraček napodobujících tvar a vzhled obalu alkoholických nápojů.

Dále další regulace pro restauratéry, kteří samozřejmě neznají svoji klientelu tak dobře, jak ji zná jen a pouze stát:

§ 13 -Některé podmínky prodeje nebo podávání alkoholických nápojů

(1) Prodejce alkoholických nápojů je povinen na místech jejich prodeje umístit pro spotřebitele zjevně viditelný text zákazu prodeje alkoholických nápojů osobám mladším 18 let. Text zákazu prodeje musí být pořízen v českém jazyce černými tiskacími písmeny na bílém podkladě o velikosti písmen nejméně 2 cm. 

(2) Osoba prodávající nebo podávající alkoholické nápoje musí být starší 18 let, nejde-li o osobu, u níž je tento prodej nebo podávání součástí soustavné přípravy na budoucí povolání v oborech vzdělání se zaměřením na gastronomii, hotelnictví a turismus, obchod, potravinářství nebo potravinářskou chemii. 

(3) Prodejce, který prodává alkoholické nápoje v provozovně stravovacích služeb nebo stánku s občerstvením, je povinen mít v sortimentu nápojů nabízených v této provozovně nebo stánku s občerstvením alespoň jeden nealkoholický nápoj levnější, než nejlevnější nabízený alkoholický nápoj stejného objemu.

Jinými slovy, nyní si můžete jít dát sklenici vody mezi zedníky do čtvrté cenové a tato bude levnější, než nejlevnější pivo, kde se mimo jiné bude kouřit, protože se tam nebude podávat jídlo a tak se nová regulace mine účinkem. Rovněž zajímavá je i ta část zákona, která krátí práva lidí pod vlivem:

§ 18 – Zákaz vstupu pro osobu, která je zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky

(1) Osobě, která je zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a je ve stavu, v němž ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, se zakazuje vstupovat a zdržovat se a) ve veřejnosti volně přístupném vnitřním prostoru, kde by mohla způsobit sobě nebo jiné osobě škodu, b) v dopravním prostředku veřejné dopravy, c) ve veřejně přístupném prostoru budovy související s veřejnou dopravou, d) v přístřešku zastávky a nástupiště veřejné dopravy, e) ve zdravotnickém zařízení a v prostorech souvisejících s jeho provozem, pokud se nejedná o vstup a pobyt spojený s poskytováním zdravotních služeb těmto osobám, f) ve škole a školském zařízení, g) v zařízení sociálně-právní ochrany dětí, v provozovně, kde je provozována živnost, jejímž předmětem je péče o děti do 3 let, v prostoru, kde je poskytována služba péče o dítě v dětské skupině, nebo v zařízení, kde je uskutečňována mimoškolní výchova a vzdělávání, nezařazeném do rejstříku škol a školských zařízení, h) na dětském hřišti a sportovišti určeném pro osoby mladší 18 let, i) v zařízení sociálních služeb, pokud se nejedná o vstup a pobyt spojený s poskytováním sociálních služeb těmto osobám, j) v prostoru, kde probíhá sportovní akce, k) v prostoru budovy orgánu veřejné moci, nezdržuje-li se tam osoba v souvislosti s výkonem působnosti tohoto orgánu veřejné moci.

Jinými slovy, pokud si řidič MHD všimne, že jste pod vlivem, může a měl by vás vykázat z prostředku a dokonce i ze zastávky, bez ohledu na to, jak moc opilí jste. Rovněž byste opilí neměli nikam chodit, protože to je protizákonné. O tom, kdo bude rozhodovat, jestli jste ve stavu, kdy byste mohli sobě nebo jinému způsobit škodu, se zákon nezmiňuje, ale dále uvádí kdo a kdy je oprávněn požadovat, nebo vás donutit k vyšetření, které prokáže, nebo vyvrátí přítomnost alkoholu, nebo jiných látek v dechu/tělních tekutinách.

Není v silách redakce Čtvrtého Krále zkoumat všechny části předkládaného zákona, například následující odstavec ponecháme samostudiu čtenáře:

Zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 94/2004 Sb., zákona č. 316/2004 Sb., zákona č. 321/2004 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 120/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 308/2013 Sb., zákona č. 138/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb. a zákona č. /2016 Sb., se mění takto: 1. V § 3 odst. 2 se písmeno g) zrušuje. Dosavadní písmena h) až n) se označují jako písmena g) až m). 2. V § 3 odst. 3 písm. y) bodu 1 se doplňuje slovo „nebo“ a bod 2 se zrušuje. Dosavadní bod 3 se označuje jako bod 2.

Pokud jste dočetli až sem, pak už víte, že protikuřácký zákon je velmi málo o kouření v restauracích a velmi hodně o omezení práv všech občanů a posílení pravomocí státu všude jinde.

Nyní je možné zahájit diskusi o tom, nakolik je uvedená legislativa vhodná. Pokud vás nezajímá ideologické tlachání, můžete přestat číst. V takovém případě vám rovněž nedoporučujeme číst jakákoliv média, protože v nich se nic jiného nevyskytuje a informační hodnota novinových článků je téměř nulová.

Nejprve pojďme ještě jednou zmínit délku samotného zákona. 167 stran bez pozměňovacích návrhů. To je zákon, který, stejně jako všechny ostatní zákony, by měl znát každý jeden občan, který kouří, nebo konzumuje alkohol, nebo jakoukoliv jinou substanci, kterou aktuální režim považuje za návykovou látku. Nazpaměť. Neznalost neomlouvá.

Kromě toho, že zákon velmi výrazně zasahuje do vlastnických práv a svobod každého občana, tento zároveň v mnoha případech obrací důkazní břemeno z žalobce na žalovaného, nebo se o to pokouší. Říká se tomu princip objektivní odpovědnosti a používají ho totalitní režimy k trvalé kriminalizaci obyvatelstva tak, aby bylo možné kdykoliv, kohokoliv a za cokoliv relativně jednoduše odsoudit a předhodit tak davu odsouzeného kriminálníka, na kterém si dav může vylít zlost a odvrátit tak pozornost od nefunkčního systému. I náš stát tento model s úspěchem zavedl, nejznámější a mediálně nejvděčnější je implementace do dopravního práva – provozovatel vozidla je povinen magicky zajistit, aby s jeho vozidlem nebyla páchána protiprávní činnost v žádný jeden okamžik. Ten tam je původní účel zákonné legislativy, tedy najít pachatele a nadevší pochybnost mu prokázat vinu – je potřeba najít někoho, komu lze dát pokutu a koho lze za pachatele označit a stádu jej předhodit. Princip objektivní odpovědnosti je situace, kdy Venca odpovídá za to, že se Mařeně nic nestane. Když Pepa přijde k Mařeně domů a rozbije jí hlavu sekerou, přijde policie za Vencou, sebere ho a zavře ho, protože nezajistil, že se Mařeně nic nestane. Viník byl dopaden, případ je uzavřen, Pepu nikdo nehledá, protože veřejnost je spokojena – někdo byl dopaden a odsouzen. Nakolik je takové pojetí spravedlnosti opravdu spravedlivé, to už je na každém čtenáři.

Podobná legislativa u nás prochází parlamentem poměrně běžně a nikomu to nevadí. Vlastnická práva k nemovitosti jsou již v podstatě pouze virtuální. Stát vymáhá pravomoc do vašeho domu kdykoliv vstoupit pod libovolnou záminkou, nařizovat vám cokoliv a nemovitost zabavit za nesplnění. Zákon o prolomení domovní svobody v zájmu kontroly komínů. Kolaudace, bez které nemůžete dům legálně obývat a kterou nedostanete, pokud nebudete mít zásuvky v předepsané výšce a nebudete připojeni a závislí na veřejných službách, které nejsou zadarmo. Policejní razie za účelem zabavení legálně držených zbraní i u neviných lidí bez nutnosti soudního povolení. To vše se na nás řítí z per poslanců. Nějaká ČOI, nebo zákaz kouření z úřední moci ve vlastní hospodě už nemůže být považováno za nikterak zásadní ořezání svobod, protože tyto už dávno neexistují.

Pokud pomineme předchozí, je i tak s podivem, že tuto novou legislativu vůbec máme. Já sám si nejsem vědom jedné, jediné hospody, kam jsem chtěl jít na oběd, ale nešel jsem, protože se tam kouří. Každá restaurace, která stojí za pozornost, má už dávno buď prostory pro kuřáky oddělené a vybavené zákonem předepsanou vzduchotechnikou (kterou jim poslanci ještě nedávno nařídili instalovat), nebo se jedná o restaurace zcela nekuřácké. Je naivní si myslet, že pokud restaurace čtvrté cenové, kde malba a podlaha pamatují Husáka na hradě, se rázem stane akceptovatelnou, protože se v ní nebude kouřit. Jsou to zařízení, kde každý centimetr omítky, ubrusů, křesel, záclon a oblečení zaměstnanců nasává cigaretový kouř posledních 50 let. Jejich menu často skýtá pouze několik položek, a to brambůrky, utopence a smažák s hranolky, který vám připraví sám hostinský, který Michelinskou hvězdu jistě nevlastní. Jsou to zařízení, kam bych na oběd nikdy v životě nešel, i kdyby to tam vonělo po konvalinkách. Naopak při nočním tahu městem, kdy se jde nejdřív na pivo, potom do klubu a nakonec skončíte u kebabu, se počítá s tím, že oblečení po návratu domů putuje okamžitě do pračky. Košili, kterou jsem pronesl třemi diskotékami a dvěma hostinci si na zítřejší jednání do práce určitě nevezmu a očekávat, že se situace změní zákazem kouření, by mohl snad jen idiot. Reálně lze očekávat, že tam, kde jste si po koncertu, bálu, nebo jiné kulturní akci, mohli dát k pivu utopence, tam si nyní budete moci dát už jen pivo. A kouřit. A po návratu domů budete smrdět pořád stejně.

Mentalita schvalovačů upraveného zákona (z nichž znění zákona zná možná jeden ze sta) je další sociální jev, který se dá jen těžko pochopit – ti lidé si nárokují právo na své vlastní výsosné pohodlí v cizí nemovitosti a říkají tomu svoboda. Vzpomínám si na devadesátá léta, kdy Nova vysílala pořad Volejte Řediteli. V tom pořadu vystupoval Vladimír Železný, četl dotazy diváků a sám na ně odpovídal. Jednoho dne tam přišel dopis divačky, která si stěžovala, že na ČT 2 dávají jen samé nesmysly a nedá se na to dívat. Pan Železný si sundal brýle a do kamery pronesl proroctví: Tak se na to nedívejte. Dnes, o dvacet let později, se situace zásadně mění. Podniky, které nikdo nikomu nenutí a které nikdo nemusí navštěvovat, jsou terorizovány skupinou těch, kteří do nich nechodí, ale chtějí, aby změnily svůj způsob fungování a tím odehnaly svoje zákazníky a zkrachovaly. Je to mentalita sociální spravedlnosti, kterou jsme se již zabývali. Odpověď, že do těch podniků a restaurací nemusí lidé chodit a mohou si svobodně a bez omezení pořádat vlastní akce pro nekuřáky, není pro válečníky za sociální spravedlnost dost dobrá.

Schvalovači protikuřáckého zákona nechtějí tancovat okolo vlastního ohníčku, oni chtějí pochcat ten váš.

Těmto lidem nejde o možnost navštěvovat kulturní akce bez kuřáků, tuto možnost již dávno mají. Oni nechtějí ani to, abyste svoje kulturní akce pro kuřáky provozovali zvlášť. Oni chtějí, abyste jakékoliv akce pro kuřáky nemohli provozovat vůbec. Oni chtějí, abyste vy trpěli. Aby vám bylo uškozeno. Protože podle jejich světonázoru je jejich pohled na věc ten jediný správný a všechny ostatní názory by měly být nelegální. A kdo nesouhlasí, ten ať trpí.

Redakce Čtvrtého Krále považuje protikuřácký zákon za nikoliv přelomový, či důležitý. Jedná se pouze o pokračující trend bobtnající legislativy a přehnané regulace na trhu. Jde o švejk-stav, kdy se tváříme jako svobodná země, ale ve skutečnosti máme tolik regulací a zákonů, že každý jeden občan je permanentně kriminalizován a může být kdykoliv obviněn z porušení mnoha zákonů, o jejichž existenci neměl ani tušení. Nejlepší by bylo tuto šarádu ukončit. Buď si hrajeme na tržní kapitalismus a svobodnou společnost, kde tento druh hloupé a diskriminační legislativy nemá své místo, nebo to tedy skrečujme, prohlašme se za Českou Lidovou Republiku, zrušme koncept soukromého vlastnictví a nechme stranu a vládu nadšeně budovat lepší budoucnost a trestat ty, kteří nesdílí naše budovatelské nadšení. Zrovna tak, jak to dělá tato protikuřácká novela.