Je zvykem našeho webu poskytovat oponenturu k tématům a řešením, která jsou jinými autory nekriticky přijímána jako nekonečné dobro. Bitcoin není výjimkou. V tomto příspěvku se nebudeme zabývat popularitou kryptoměn, nebo analyzovat jejich funkce. Pustíme se do oponentury k několika klíčovým vlastnostem Bitcoinu a dáme tak všem amatérským investorům důvod o Bitcoinu zdravě pochybovat.
Tento příspěvek je volným pokračováním nepravidelné internetové série příspěvků od několika autorů, kteří cítili potřebu do diskuse přispět. K datu publikace evidujeme následující:
- Komunistická měna Bitcoin – obsah nehodnotíme, autor problematiku nechápe.
- O Bitcoinu populárně a racionálně – nekritická adorace digitálních peněz.
- Ekonomie, Peníze, Bitcoin – filozofický traktát na téma peněz vůbec.
- Kryptoměny nejsou jen Bitcoin – popularizace terminologie v kryptu.
Žádný z uvedených příspěvků se nezabývá riziky Bitcoinu jak pro jednotlivce, tak nedostatky ve funkci této technologie samotné. O některých úskalích kryptoměn by přitom každý potenciální investor měl vědět.
Bitcoin není anonymní
Všechny transakce Bitcoinu jsou veřejné. Pokud dokážete spojit adresu účtu s konkrétním člověkem, zvyšuje se šance na zjištění transakční historie tohoto člověka. Pokud si například za 1 Bitcoin koupíte ojeté auto a nový majitel se na tuto transakci podívá, zjistí, z jaké adresy peníze přišly. Může se potom podívat také na všechny další transakce, které byly z této adresy provedeny. Existuje řada mechanismů, které čitelnost transakcí dokáží ztížit, nejedná se ale o spolehlivou anonymizaci. Například se provede tzv. transakce přes míchačku. To je proces, kdy lidé, kteří chtějí provést transakci z jednoho účtu na jiný, provedou tyto transakce všichni najednou, míchačka jejich peníze vezme, rozdělí, smíchá, provede sérii zbytečných převodů mezi účty a nakonec rozešle správnou sumu na cílové účty. Ten, kdo se pak snaží zjistit původ peněz cílového účtu, nebo skutečný cíl transakce zdrojového účtu má práci o mnoho těžší. Vyšetřovatel totiž neví, jestli uvedená transakce byla legitimním převodem peněz mezi dvěma lidmi, nebo jde o nějakou vnitřní transakci míchaček. Rozplést takové klubko může být oříšek. Této formě anonymizace se říká „security by obscurity,“ neboli „bezpečnost skrze složitost.“ Anonymitu tedy nikdo negarantuje a pokud někdo opravdu bude chtít a dá tomu dostatek času a prostředků, dokáže si spojit ty správné transakce s tím správným člověkem. Je potřeba mít stále na paměti, že ve světle soudobých technologií a zpráv se může zdát taková činnost přehnaně těžká a složitá, ale historie transakcí bude v síti navždy. Nebylo by tedy příliš chytré předjímat, že za deset let nebude existovat technologie, která bude historické transakce analyzovat a identifikovat mnohem spolehlivěji. Dokud je historie transakcí transparentní, není převod anonymní. Pamatujte na to.
Některé jiné kryptoměny byly vytvořeny právě proto, aby anonymní byly a pohyby peněz nešly vysledovat vůbec. Například Monero. Studium technické části implementace každé jednotlivé kryptoměny může být vyčerpávající. Zejména snažíte-li se zjistit, jak je možné přesunout peníze z jednoho účtu na druhý, naprosto spolehlivě, zcela anonymně, bez možnosti transakci vysledovat, nebo utratit neexistující prostředky. Není žádné jednoduché vysvětlení. Implementace kryptoměn je plná matematiky, algoritmů a logických principů a různé kryptoměny se liší zejména tím, jakou kombinaci téhož implementují a jak dobře se jim to daří. Kryptoměny nejsou imunní vůči chybám. V tom, o čem se dnes píše jako bezpečný kód může být zítra objevena kritická zranitelnost, která prostě dosud nikoho nenapadla.
Nejsou žádné banky a zákonné jistoty
Jestliže ztratím svou patební kartu, banka mi vydá novou. Jestliže mou kartu někdo zneužije, banka mi peníze vrátí. To jsou nějaké z výhod, které umožňuje centrálně řízený finanční systém. Vaše peníze vám nepatří, protože stát si s nimi může dělat, co chce – na druhou stranu takový systém umožňuje jisté pohodlí. Zapomněli jste heslo do banky? Žádný problém, banka vám vydá nové. Banka totiž drží vaše peníze a může si je přesouvat mezi účty jak chce. V kryptoměnách žádné takové jistoty neexistují. Se svobodou se pojí také odpovědnost. Pokud ztratíte heslo ke svému účtu, je konec.
Uveďme příklad: Chcete poslat 1.000 Kč svému kamarádovi. Omylem ale vložíte špatné číslo účtu a pošlete peníze jinam. S největší pravděpodobností takové číslo účtu existovat nebude, peníze se vám vrátí. Pokud existovat bude, banky a státy vám poskytují legální způsob, jak peníze vymoci zpět. Účet musí někomu patřit, toho si policie najde a soudy vydají příkaz peníze vrátit. I pokud nový majitel peněz nechce spolupracovat, vydá se exekuční příkaz a banka prostě tomu člověku sebere 1.000 Kč a pošle je zpátky na váš účet. Ve světě kryptoměn tuto garanci nikdo neposkytuje a většina kryptoměn neřeší, jestli nějaký účet existuje, nebo ne. Pokud se upíšete v adrese, síti bude jedno, že tento účet dosud nikdo nepoužil. Tím, že jste na něj přesunuli peníze, tento účet vznikl. Nikomu nepatří a nikdo od něj nemá klíč. Takové peníze jsou ztraceny, zpětvzetí nelze provést. Co hůř, adresy účtů jsou pro člověka velmi těžko čitelné. Tohle je například adresa Bitcoinového účtu: 12t9YDPgwueZ9NyMgw519p7AA8isjr6SMw. Bezchybně takový kód opsat se povede málokomu. Útočníci tohle dobře vědí a tak spatřil světlo světa virus, který dělá pouze jednu jedinou věc. Pokaždé, když stistknete Ctrl+C, tento virus zkontroluje, jestli zkopírovaná hodnota není náhodou nějaká adresa kryptoměny. A pokud ano, nahradí ji svou vlastní adresou. Všimnete si skutečně toho, že Ctrl+C jste prováděli nad adresou výše, ale při stisknutí Ctrl+V jste vložili adresu docela jinou? Těžko. Opravné prostředky? Nejsou. Ve světě kryptoměn stát nemá nad pohybem peněz kontrolu, tedy nemůže poskytnout ani žádnou ochranu. Odpovědnost za peníze tak padá na každého jednotlivce zvlášť.
Stát může Bitcoin ovládat
Jeden z rozšířených mýtů o Bitcoinu je, že stát nemá nad Bitcoinem žádnou kontrolu, nemá si jak vymoci poslušnost držitelů prostředků a tím pádem poskytuje úpnou ochranu před zvůlí státních regulátorů.
To není pravda.
Bitcoin už dávno není doménou fousatých nerdů, kteří provozují ve sklepě svých rodičů staré počítače, na kterých pomocí výpočetních operací získávají Bitcoiny a provádějí transakce. Tuto činnost dnes provádějí obrovská výpočetní centra s extrémně drahou technikou a nákladným provozem. Tyto subjekty nejsou nikterak vyňaty z povinností, které na ně klade stát, jehož území obývají. Nejsou vlastněny rebelujícími anarchisty, ale skutečnými podnikateli. Mají svá představenstva, investory, podávají daňová přiznání a chodí do nich kontroly. Provozovatelé těchto center jsou podnikatelé, jako všichni jiní. Řídí se platnými zákony, spolupracují s autoritami a svůj podnik provozují za účelem zisku, nikoliv z ideologického přesvědčení. Mají své rodiny, vlastní nemovitosti, platí účty a mají co ztratit. To platí také pro všechny směnárny a podniky, které se rozhodnou kryptoměny přijímat, nebo vydávat. A státní úředníci tohle moc dobře vědí. Internetoví válečníci a bijci za decentralizované peníze dokola opakují, že stát (ani nikdo jiný) prostě nemá prostředky k tomu, aby donutil držitele kryptoměnového účtu peníze vydat, takže ha vy bezvěrci, kryptoměny jsou bezpečné a hotovo! Pomineme teď okolnosti, ve kterých se útočník rozhodne nelámat hesla, ale třeba prsty (čímž může k vydání peněz donutit leckoho) a zkusíme se zamyslet nad tím, jaký arzenál má vlastně státní regulátor k dispozici, rozhodne-li se regulovat Bitcoin. Státní regulátor ví, že v současné době nemůže Bitcoiny zabavit (protože to bez spolupráce držitele klíče technicky nelze provést) a nesmí jejich držitele k vydání přinutit (mučení je alespoň v Česku zatím nelegální). Co tedy může dělat? Možností má hned několik. Pro účely článku uvedeme dvě z nich: Otrávené peníze a útok nadpoloviční většinou. Otrávené peníze představují jednoduchý koncept – stát přikáže lidem, že nesmějí přijímat transakce z adres, které stát označil jako nelegální. Pokud jste se pokoušeli vypátrat majitele adresy, kterou jsme uvedli výše, zjistíte, že se jedná o adresu internetových zlodějů, kteří lidem kradli data a požadovali za ně výkupné. Zloději si tedy mohou držet své Bitcoiny, ke kterým se stát nedostane, ale nemají je jak utratit – nikdo je nepřijme. Pamatujete? Všechny ty podniky, restaurace, nákupní centra, směnárny, ti všichni se budou platnými zákony řídit. A historie transakcí Bitcoinu je transparentní. Před kontrolou berňáku se tedy tedy technicky schovat nelze, je možné identifikaci plateb pouze ztížit postupem, který jsme si popsali výše. Lze oprávněně namítat, že peníze by mělo jít prostě utratit v zahraničí, kde jiný stát adresu za nelegální neoznačil. Nebo je utratíte mezi lidmi, kterým je nějaký státní seznam ukradený. Nebo můžete peníze prohnat míchačkou, o které jsme psali výše, čímž se ztíží kontrola původu – obchodník takové peníze přijme, protože historie peněz bude tak zamotaná, že během rychlého ověření nezjistí, zda šlo o peníze z otrávené adresy. Jedná se ale o způsob, jakým může stát použití Bitcoinu ovlivnit. Lze se tedy důvodně domnívat, že peníze z otrávených účtů budou mít jinou hodnotu, než peníze z neotrávených účtů. Tím je napaden argument s fungibilitou peněz – dva Bitcoiny stejné nominální hodnoty budou mít jinou hodnotu.
Útok nadpoloviční většinou je další ze způsobů, jakým může stát získat přímou kontrolu nad tím, kdo a jak Bitcoinem platí. Pokud stát ovládne nadpoloviční většinu účastníků sítě (tj. účastníků na celém světě), kteří ověřují transakce, může přímo kontrolovat, čí transakce se provede a čí transakce se odmítne. V měsíci Červnu 2016 pocházelo 70% celého výkonu sítě Bitcoin pouze z Číny a to konkrétně od pouhých 4 agregátorů výpočetního výkonu. Jsme svědky celosvětového společného postupu států proti soukromým subjektům téměř denně. Například tento měsíc se 7 největších zemí světa spojilo v zavedení jednotné daně pro technologické giganty. Ovládnutím několika největších hráčů na trhu by tak světové vlády mohly získat, alespoň dočasně, kontrolu nad sítí Bitcoin. Nezapomeňme, že přímá kontrola nad monetárním systémem a monopolní postavení státu ve věci kontroly měny je hlavním zdrojem moci každého státu a každé vlády. V okamžiku, kdy světové vlády začnou vnímat Bitcoin jako problém, který jim bere kontrolu nad občany, se společného postupu proti kryptoměnám rozhodně dočkáme. Stát si totiž svou moc vzít nenechá a začne jednat přesně v okamžiku, kdy lidé jako Andrej Babiš a Alena Schillerová zjistí, že lidé nechtějí státní peníze používat, bez ohledu na to, kolik miliard ukradnou lidem, nebo vytisknou.
Závěr
Je zřejmé, že investice do kryptoměn není bez rizika. Kryptoměny přinášejí svým držitelům spoustu výhod, například ochranu před inflací, neboli ukradením hodnoty peněz státem. Každá z těchto vlastností a výhod s sebou ale nese rizika a odpovědnosti, jak už to ve světě investic bývá. V tomto příspěvku jste se jistě nedověděli všechna rizika měny Bitcoin a možná ani ta největší. Ale i začátečníkovi by měl tento příspěvek pomoci k tomu, aby se začal ptát na ty správné otázky.
Kritické myšlení, obezřetnost a objektivita je u kryptoměn potřeba úplně stejně, jako všude jinde.