Fakta:
Ministerstvo vnitra připravuje novelu, která extrémně rozšiřuje pravomoci městských úředníků. Ti budou moci nově zakázat konkrétním osobám vstupovat do konkrétních ulic, na náměstí, do podniků, stýkat se s konkrétními lidmi, nebo nařídit psychologickou terapii. S novelou přichází Ministerstvo vnitra (ANO) a informují o ní Lidovky (AGROFERT).
Názor:
Jedná se o klasickou propagandu, ve které se režim snaží zakrýt bezprecedentní omezení svobod srdceryvnými příběhy opilců, které je potřeba dostat z městských ulic.
Vzpomeňme na zvyšování pravomocí finanční správy, která chtěla chytat zločince, ale k pláči všech nemohla, protože jim chyběla jedna drobná pravomoc – totiž chytat neplatiče daní. Pamatujete na komiksové příběhy o Daňkovi Krátilovi? A tak se za tleskání veřejnosti mohla finanční správa těšit novému oprávnění – obstavení aktiv právnických osob podezřelých z trestné činnosti. Nikdo moc nezkoumal, jaká podezření musí berňák mít a jak dobře je musí umět prokázat, nebo kdo taková podezření validuje. Jakmile finanční správa tuto pravomoc obdržela, začala sama sobě potvrzovat vlastní podezření a okamžitě zničila většinu obchodní konkurence Andreje Babiše. Ten v tu dobu zcela náhodou seděl na ministerstvu financí jako ministr a finanční správa byla přímo podřízena jeho vedení. V pohádkách o Daňkovi Krátilovi tehdy Finanční správa zapomněla přikreslit, jak do poctivé rodinné firmy vtrhne třicet zakuklenců se samopaly a ukradnou vybavení za padesát milionů, a několik desítek zaměstnanců se ocitne ze dne na den na dlažbě. Za to se jim od státu dostalo omluvy z úst šéfky Finanční správy, Tatjany Richterové: „To řeší zákon o náhradě škody.“ Na lidi se holt musí po bolševicku.
Babiš ale nebyl první, kdo si tuto taktiku osvojil. Trojice kariérních politiků Rudolf Chlad (TOP 09), Jeroným Tejc (ČSSD) a Jan Pajer (ODS) navrhli v roce 2012 zřízení tzv. Fondu zábrany škod. Ten měl být využíván k nákupu hasičských hadic, protipovodňových zábran a dalšího nářadí a měl být financován uvalením vysoké daně na příjmy pojišťoven, získané prodejem pojištění odpovědnosti z provozování vozidla. To bylo také mnohokrát prezentováno voličům formou různých mediálních příspěvků s hrou na city a historkami o nedostačujícím vybavení záchranných složek. Ihned po zřízení fondu a vybrání peněz začal stát s ohromným nákupem neoznačených policejních aut pro dálniční policii. Připomeneme, že tento návrh prošel Poslaneckou sněmovnou v době vlády Petra Nečase (ODS, TOP 09, Věci Veřejné) a poté jej schválil i Senát. Ten už tehdy evidoval výsledky hlasování, a tak se můžeme podívat, že mezi tahouny tohoto návrhu v Senátu patřila hlavně ČSSD.
Novela je doprovázena tzv. Kladenskou výzvou. V ní se úředníci z Kladna snaží sugestivně prezentovat přestupkové statistiky a navodit pocit marnosti – kterak chudák stát nemůže vymáhat pokuty v těžkých dobách stoupající kriminality. Celá jejich analýza nezmiňuje jeden nepohodlný fakt. Rostoucí čísla zjištěných podezření z přestupkového jednání jsou způsobena rostoucím množstvím skutkových podstat. Počet zjištěných podezření roste proto, že stát vydává stále více zákazů. Nezřídka posouvají úředníci svislé značení se začátkem a koncem obcí do polí, kde lidé ještě jedou více, než 50 km/h. Jen proto, aby mohlo město vyslat na místo obecní policii, která tam začne rozdávat pokuty a plnit městskou kasu. Takhle se vyrábí kriminalita. Celá Kladenská výzva je totální nesmysl, který pochází z per neschopných úředníků.
Jestli chceme státu dávat tak ohromné pravomoci kvůli několika opilcům, či zda uvěříme státu, že nebude tyto pravomoci zneužívat, je na zvážení každého čtenáře.