Fakta:
Pavel Rychetský (předseda ústavního soudu), Pavel Šámal (soudce nejvyššího soudu), Josef Baxa (předseda nejvyššího správního soudu), Pavel Zeman (nejvyšší státní zástupce) a Anna Šabatová (veřejná ochránkyně práv) vystoupili jako signatáři prohlášení, podle kterého dochází v Polsku k útoku na nezávislost soudní moci. Polská vláda včera schválila legislativní změnu, která reorganizuje nejvyšší soud. Změna spočívá v tom, že soudce na svá místa již nebude dosazovat jedna vítězná politická strana, ale shoda všech stran v Sejmu skrze hlasování.
Stav před změnou:
Soudci ústavního soudu a všech nižších soudních instancí jsou nominováni soudním výborem (Poland’s National Council of the Judiciary, neboli KRC – Krajowa Rada Sądownictwa), jejich jmenování pak podepisuje prezident. KRC není volena nikým – soudci se nominují do výboru navzájem, jejich členství končí pouze odvoláním předsedou, nebo po dovršení věku sedmdesáti let.
Stav po změně:
Soudci ústavního soudu a všech nižších soudních instancí jsou nominováni soudním výborem (stejné), jejich nominaci však musí potvrdit dvě třetiny členů Sejmu, napříč politickým spektrem (změna). Jejich jmenování podepisuje prezident (stejné).
Tato změna je jen malá část reformy soudnictví, která v Polsku probíhá. Obecně se této periodě přezdívá „Soudní krize v Polsku“, protože součástí balíčku postupných změn jsou i takové, které různé části státní moci v zemi považují za protiústavní. Výsledkem pak byl například dočasně paralyzovaný ústavní soud, protože prezident odmítl jmenovat do funkce soudce, kteří byli jmenováni v souladu s novou legislativou, avšak v nesouladu s platnou ústavou země.
Vláda si od této konkrétní změny slibuje personální obměnu „soudnické kasty“, která je údajně neefektivní, zkorumpovaná a žije si vlastním životem.
Názor:
Polská vláda zavádí změnu, díky které se již soudci nebudou dosazovat do funkce sami, ale k jejich zvolení bude potřeba souhlas většiny Sejmu, napříč všemi stranami. Všechna média uveřejňují, jak se systém změní, ale nikdo neupozorňuje na to, jak systém funguje teď. 4K proto připravil výše uvedenou pomůcku. Situace v Polsku není dobrá. Obě strany argumentů jsou socialisté a mají jen rozdílné důvody proč systém měnit, či neměnit.
Zastánci změny argumentují tím, že po tajné dohodě s komunisty („roundtable deal“) při převratu využilo Německo šanci, zkorumpovalo celý justiční výbor a nyní defacto ovládá soudnictví v Polsku. To měli Němci využít k osvobození zkorumpovaných politiků, díky kterým Polsko přišlo o veškeré výrobní závody a továrny, které byly buď zrušeny, nebo prodány do Německa, aby si to zajistilo dominantní postavení svého trhu.
Odpůrci změny argumentují tím, že ze soudní moci se tím stane silně politická záležitost a jmenování každého jednoho soudce bude veřejný politický proces, kde půjde o moc, nikoliv o spravedlnost. K taláru se pak dostanou nikoliv soudci kvalifikovaní, ale soudci spříznění se stranami u moci.
Pozornosti čtenáře by také nemělo ujít, kdo se pod text podepsal. Například Pavel Rychetský je bývalý člen KSČ a také člen několika předchozích vlád. Jak nezaujatá je jeho osobnost vůči politické složce státní moci se tak můžeme pouze dohadovat. Pan Rychetský se dále snažil zablokovat přístup veřejnosti ke své historii. Ani pan Šámal není v justičních kruzích jméno neznámé a neskrývá svou touhu ničit právní systém v České republice. Samozřejmě je také bývalý komunista, který zřejmě nezaregistroval, že podle komunistického práva se již nesoudí. Josef Baxa, kandidát KSČ. Pavel Zeman, který sice prokazatelně v KSČ nebyl je ovšem veřejně znám svým – výrazně totalitním – postojem ke svobodě slova. Proto se zřejmě dovolával potrestání nakladatelství, které si dovolilo vytisknout a prodávat knihu, která dokumentovala projevy Adolfa Hitlera. Na závěr je podepsána Anna Šabatová, která je notoricky známá excesy jako například inkriminace majitele bytu, že nechce pronajímat svůj hezký byt cikánům.
Celý text tak působí poměrně pouťově, vzhledem k faktu, že jeho autory jsou tři komunističtí pohůnci a dvě podivné existence, které mají velmi pokřivené chápání svobodné společnosti. Je pak s podivem, že takoví lidé mají odvahu se vyjadřovat k takovému tématu, jako je svobodná, demokratická společnost a právní stát.