Fakta:
- Rodiče Adama Vyčítala požadovali po nemocnici zdravotnickou dokumentaci k zákroku provedeném u jejich syna.
- Nemocnice jim vydala neúplnou dokumentaci a odmítla vydat zprávu o předoperačním vyšetření.
- K předoperačnímu vyšetření nemocnice nejprve uvedla, že data z konkrétního přístroje použitého během předoperačního vyšetření získat nelze.
- Odborník ale u soudu potvrdil, že to není pravda a data získat lze.
- Nemocnice dále tvrdí, že data poskytne za úplatu.
- Po zaplacení částky nemocnice vrací peníze na účet odesílatele a záznam neposkytne.
- U soudu nemocnice tvrdí, že dokument není součástí zdravotnické dokumentace a proto na něj žadatel nemá nárok.
Názor:
Bez ohledu na neuvěřitelný příběh rodiny Adama Vyčítala se Čtvrtý král pozastavuje nad jednáním nemocnice ve věci vydání spisového materiálu. Jednání nemocnice totiž není nijak výjimečné, právě naopak. Nemocniční zařízení vystupuje v roli povinného subjektu státu, podobně jako třeba obecní úřad. Například tedy platí, že do nemocnice můžete zasílat dotazy podle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (InfZ) a nemocnice je povinna je podle stejného zákona vyřídit.
Věc považujeme za zajímavou zejména proto, že v případě dopravních pokut, různých povolení a správních řízení dochází k účelovému zdržování ze strany správních orgánů naprosto běžně. Správní orgány totiž často lžou, falšují, nebo naopak ztrácí dokumenty, krátí práva účastníků, nebo jiným způsobem vedou řízení nelegálně. Pro jejich úředníky to často není žádná nová činnost – často se totiž rekrutují z řad bývalých agentů STB, příslušníků komunistických pořádkových jednotek, policistů propuštěných pro lhaní, krádeže, nebo korupci, a dalších podobných lidí. Pokud potom účastník začne využívat svých procesních a občanských práv, aby se domohl spravedlnosti, nevidí to správní orgán rád. Pokud se občanovi podaří píchnout někam, kde to bolí, a správní orgán začne zdržovat, je to obvykle známka, že se vydal správným směrem. Zákon totiž povinuje státní subjekty k součinnosti. Pro ulhané, nebo nelegálně jednající úředníky to může znamenat, že buď vydají dokumenty prokazující jejich pochybení, nebo se dopustí jiného protiprávního jednání – zalžou. A to se nikomu nechce – proto přistoupí takový povinný subjekt ke strategii zdržování.
Podobné nelegální taktiky správního orgánu jsou v případech dopravních pokut zcela běžné a soudy jejich jednání často přehlížejí, nebo přímo aprobují. Tak nějak se ale předpokládalo, že dokud jde pouze o dopravní přestupky, je to vlastně jen hra mezi řidičem a správním orgánem, kde jde maximálně o peníze. Že pokud by šlo o vážné věci, nedovolí si stát takové nelegální a nemorání postupy vůbec ani zkoušet. Případ Adama Vyčítala dokazuje opak. Pardubická nemocnice nejprve fatálním způsobem pochybila a nyní bojuje u soudu za to, aby byly klíčové informace zameteny pod koberec a rodiče malého Adama se k nim nedostali.
Čtvrtý král nebude věnovat další prostor popisu samotného neštěstí, o tom již bylo napsáno mnoho. Čemu se ale Čtvrtý král věnovat bude, je personální obsazení nemocnice před a v době, kdy se celá událost odehrála a kterému se nikdo účelově nevěnuje. Mezi hlavní aktéry patří:
- Nejmenovaná lékařka, která chodí s rukama v kapsách okolo dětského pacienta s těžkým tepenným krvácením, jehož drží jeho omdlévající matka v náručí. O jakou lékařku se jedná? Kde slouží? Byla postavena mimo službu? Jaké je její zaměření? Jaký je důvod jejího jednání?
- Nejmenovaná zdravotní sestra, která kolem dvojice zděšeně pobíhá, neschopná jakékoliv akce. Kdo to je? Co tam dělala? Proč nepomohla Adamovi, ani jeho matce?
- Nejmenovaný primář dětského oddělení, který se k situaci dostavil až po 22 minutách, přestože měl být ve službě. Co to je za primáře? Jak se stal primářem? Je stále primářem? Jaké je jeho zdůvodnění, že se k případu dostavil za 22 minut, což v jiných případech lidem obvykle stačí k tomu, aby vstali z postele, upravili se a dojeli do práce? Kde byl a co tam dělal?
- Přednosta ORL, náměstek nemocnice, MUDr. Roman Michálek, MBA který se k případu dostavil až po 13 minutách, přestože byl rovněž ve službě a měl být k dispozici okamžitě? Kde byl? Co tam dělal?
- Ředitelka nemocnice, MUDr. Štěpánka Fraňková. Jakým způsobem vede nemocnici, ve které trvá řešení případu očekávaného tepenného krvácení půl hodiny a vede k vážnému poškození mozku pacienta? Jaké jsou její kvalifikace vést nemocnici? O paní Fraňkové totiž dosud vyšlo několik zajímavých informací:
- O nabídce nemocnice financovat léčbu Adámka se jeho otec a právní zástupce dozvěděli náhodou, z webu nemocnice.
- Nemocnice pod jejím vedením odmítala a nadále odmítá vydat lékařskou dokumentaci Adámka, jmenovitě protokol o předoperačním vyšetření.
- Náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, který zastává poměrně vysokou pozici, přesto však detaily případu vlastně neznal. V rozhovoru pro Seznam uvedl, že podle něj byl lékař u případu za 3.5 minuty a to považuje za adekvátní. To není pravda, ale i kdyby byla, považujete za adekvátní, že u dětského pacienta, u kterého se předpokládá vážná komplikace a je proto na speciálním oddělení, vybaveném pro tyto případy, trvá přivolání pomoci 3.5 minuty? Náměstek perlil i později, když tvrdil, že nemocnice má povinnost poskytovat veškerou dokumentaci pro orgány činné v trestním řízení. Tím prokázal, že neví, co OČTŘ jsou – mezi ně totiž nepatří rodiče Adámka, kteří mají na dokumentaci nárok podle jiného zákona, jehož nedodržení bylo předmětem diskuse. Jak se tak nevzdělaný a neschopný člověk stal náměstkem ministra? Jaké jsou jeho kvalifikace? Jak celou situaci osobně řešil? S kým ji konzultoval?
Všechny tyto osoby je potřeba identifikovat a vystavit je a jejich jednání na obdiv veřejnosti, která může sama posoudit, zda se ti lidé chovali adekvátně, nebo ne. Osobní odpovědnosti se totiž státní zaměstnanci bojí jako čert kříže – často pouhé jmenné oslovení konkrétního úředníka vede k promptnímu vyřízení požadavku prostě proto, že úředník zbystří a jedná v obavě, že jakékoliv pochybení v případě žádosti, jež uvádí jeho konkrétní jméno a příjmení by mohl takový úředník sloužit jako obětní beránek v případě medializace případu.
Není tedy divu, že se nemocnice brání zuby nehty – ve státních zařízeních totiž obvykle panuje nezřízený bordel a o nemocnicích to platí dvojnásob, protože lékařská kasta považuje veřejnost za plebs, jemuž se neposkytuje lékařská péče, ale především bohorovné poradenství o tom, že plebejec má držet hubu a krok, když pan lékař hovoří.
Všimněte si také, jak rychle se ředitelka nemocnice vypořádala s tvrzením maminky, že k zavřené a zamčené ambulanci ORL šla proto, že jí to bylo řečeno personálem nemocnice. Ředitelka Fraňková ale tvrdí, že takové sdělení nedává smysl a neexistuje o něm žádný důkaz. A je zameteno. Jako patří ke standardnímu vybavení řidiče on-board kamera, která snímá dění kolem vozu, měla by ke standardnímu vybavení každého občana patřit bodykamera při návštěvě jakéhokoliv státního zařízení, včetně nemocnice. Na případu Adama Vyčítala je totiž dobře vidět, že k debatě o tom, co kdo říkal, se diskuse stočí v podstatě okamžitě a odpovědné osoby se okamžitě začnou vykrucovat s tím, že něco řekly, nebo neřekly a že o opaku neexistují žádné důkazy. Čtvrtý král radí všem čtenářům – dobře sledujte jednání nemocnice v Pardubicích a vystupování jejich personálu. Je to mustr chování státních zaměstnanců ve všech státních institucích a stejně budou jednat i kdekoliv jinde a v jakémkoliv jiném případě. Třeba se to totiž stane i vám a několikaminutová nahrávka vaší bodykamery může být rozdíl mezi životem a smrtí.