Liberland Conference 2016 Report

V Srbsku proběhla konference pro fanoušky, investory a čestné a budoucí občany Liberlandu, kde představitelé projektu a mnozí další prezentovali své plány a shrnuli současnou situaci v projektu. Nechyběl frontman Vítek Jedlička, ani chaos, který jeho přítomnost vždy neomylně způsobí. A Čtvrtý Král byl u toho!

Na akcích Liberlandu v Srbsku a Chorvatsku nejde chybět, vždycky se tam stane průšvih. Někoho soudci uvězní, někoho policisté zmlátí, někomu komunisté zakáží vstup do země. Potkáte tam hromadu schopných a inteligentních lidí a letos to nebylo jinak.

Pátek 26.8.2016 – Příjezd a ubytování

Vyjížděli jsme ráno a rezerva byla veliká. Mé nabídky na spolujízdu využili tři cestující a tak byla redakční Škodovka plně obsazená. Cesta do Srbska obvykle trvá asi 9 hodin, z toho 4 hodiny trvá dojet z Prahy do Brna a 4 až 5 hodin z Brna do Srbska. Nakonec jsme nedorazili až tak pozdě, jak jsme si mysleli. Oficiální začátek akce byl v 19 hodin, ale protože prezidenta nechtěli pustit z letiště, dorazil až někdy okolo 21. hodiny a my asi 20 minut po něm. Hotel Park v novém sadu je pozůstatek sovětské pýchy, která vypadá zvenku skvěle, má nádherné společenské prostory, ale na pokoji řešíte záchod a kohoutek vede z díry ve zdi. Před hotelem je ohromné, hlídané, oplocené parkoviště, které je doslova hned přede dveřmi a protože Srbsko není v EU, pruhy na parkování jsou široké, nikde nejsou retardéry ani cyklo stezky. V hotelu se může kouřit, čehož s chutí využívali i nekuřáci a dělali si selfíčka s dýmkou v ústech, sedíc ve velikých šéfovských křeslech, která jsou rozeseta v celé vstupní hale. Ubytování na pokoj proběhlo tak, že kdokoliv, kdo přišel k recepci a prohlásil Liberland, dostal pokoj. To, že máte takové slovo pronést, ale nikdo nevěděl, takže recepční rentgenovaly lidi pohledem, jestli jim mají napovědět, nebo ne, aby nezúčastnění lidé nesomrovali pokoje zadarmo.

Proběhlo přivítání, úvod, proslov, večeře a koncert pianisty Mihajla Zurkoviče. Jméno umělce nezmiňuji náhodou, potkali jsme se venku na schodech při cestě na cigaretu. Mihajl žije ve Francii a vysvětlil nám politickou a společenskou situaci v Srbsku, která není dobrá. Srbové mají po válce z jedné strany sousedy, kteří je bombardovali, z druhé strany sousedy, kteří je vydírali a nad hlavou garnituru, která je zkorumpovaná na všech úrovních.

Stávka je známka bohatství.

Mihajl řekl, že když Francouzi stávkují, nebo Britové demonstrují, je to známka bohatství. Mohou si dovolit na den nejít do práce a hulákat někde na ulici. Srbové si takový luxus nemohou dovolit, když většina z nich pracuje za 200 Euro měsíčně. Brutto. Nevím, co je na tom pravdy, ale rozhodně zachytil atmosféru Srbska víc, než dobře. Ten národ je prostě zlomený, zklamaný, mluvit o politice u večeře je společensky neslušné, protože každý slušný Srb ví, že všichni politici jsou úplatné svině a změnit nic nejde. Rozloučili jsme se podáním ruky a já jsem utíkal na pokoj, abych si alespoň na pár hodin odpočinul. Wifi v hotelu byla. A nefungovala. Alespoň, že jsem měl na pokoji minibar a dal si Colu. Chutnala jinak. Totiž chutnala skvěle. Opravdový cukr místo kukuřice. Žádná EU, žádné kvóty na cukr…

Sobota 27.8.2016 – Konference

Konferenční část dne proběhla v klidu a podle plánu. Prezentace byly na úrovni a i když se v těchto akcích moc nevyžívám, zaujala mě každá jedna z nich.

Ivan Bertović mluvil o aktuální politické situaci v Chorvatsku. Mají stejné problémy, jako my. Pravicové strany, které jsou ve skutečnosti levicové, levicové strany, které jsou ve skutečnosti komunistické a všechny z nich představují navzájem zkorumpované zákonodárné, soudní i výkonné složky.

Titus Gebel mluvil o projektu Free Private Cities a své vizi štěpení zemí na suverénní městké státy, která stojí za úvahu, i pokud nejste fanda svobodných názorů. Titus se snaží uvést myšlenku zdravé konkurence a kapitalismu mezi státní zřízení a ze svobod poskytovaných společností pro jednotlivce chce udělat komoditu, jako každou jinou. Této myšlence se budu věnovat v jiném článku a myslím, že tak jak to Titus prezentuje, není jeho nápad udržitelný ze stejného důvodu, proč naše společnost během několika generací zahodí svobody a konvertuje zpět k totalitě, ze které ji vysvobodí až válka, nebo revoluce.

Frank Karsten mluvil o nedostatcích systému, kterým je demokracie a o alternativách k takovému řešení. Napsal o tom knihu a svůj nápad shrnul v krátké přednášce. Nedá se s ním, než souhlasit.

Herve Lacorne. Rozjížděl banky, šéfoval bankám, radil vládě, jak banky regulovat a teď pracuje na platformě, která má tradiční banky v podstatě zabít. Byl první, který předstoupil před sál plný libertariánů a prohlásil „potřebujete národní banku.“ Po tom, co se bouře utišila, přednesl svůj návrh na první banku Liberlandu, která by nedisponovala žádnou regulatorní pravomocí, ale byla by první, Liberlandská.

„Podívejte se, pokud se chcete účastnit prestižních konferencí bankéřů v Ženevě, pokud chcete dostat licenci na SWIFT, a pokud se vůbec chcete bavit s lidmi, kteří rozhodují o osudu bankovnictví ve světě, musíte prostě vypadat, jako že do té společnosti patříte. Nemusíte být jako oni. Ale musíte jako oni vypadat. Musíte mít banku, která bude národní.“

Byl to totiž první člověk, který ke svobodným myšlenkám nekonvertoval z jiné profese, ale naopak po desetiletích praxe moc dobře ví, jak systém funguje zevnitř a vnesl trochu reality do sálu jinak přeplněného romantickými představami o libertariánství a bitcoinech. A takové lidi Liberland potřebuje. Realisty, kteří vědí, jak věci fungují.

Patrik Schumacher prezentoval svoji analýzu druhů soukromého vlastnictví a způsoby, jakým udržet zdravou soutěž v prostředí, které má tendenci se monopolizovat. Patrik je profesionální filozof a předvedl, jak prezentace vypadat nemá. Ohromné tabulky a dlouhé texty na každém slajdu a hlavně úmorný, univerzitní rozbor filozofických základů soukromého vlastnictví. Bylo vidět, že lidi to zajímalo, ale že na to prostě neměli náladu.

Kacper Zajac připravil ústavu Liberlandu. Kacper je Polák, je mu 25, studuje ústavní právo a lidská práva v London School of Economics a publiku předvedl, že svému řemeslu rozhodně rozumí. Draft ústavy a prezentace, kterou Kacper připravil, byla ohromující. Svůj post ministra spravedlnosti Liberlandu si jistě zasloužil.

Mezi přednáškami bylo několik přestávek, což byl ideální čas pro networking a sběr kontaktů. Na akcích Liberlandu potkáte všechny druhy významných lidí. Politiky, manažery, majitele švýcarských bank, generální ředitele těch amerických, prezidenty, podnikatele nejrůznějších odvětví, vlastníky telekomunikačních sítí z celého světa, zlatníky, kováře, švadleny, bankéře.. Ohromné obchodní příležitosti pro každého.

Proběhla obědopauza a bylo na čase přemístit se do Bezdanu. Bylo jasné, že tuhle část vymyslel Vít. Totiž plán zněl takto:

Naložíme lidi do autobusu a odvezeme je do Somboru. Tam některé z nich ubytujeme, protože v Bezdanu není pro všechny místo, ti si tam nechají svoje věci, nasednou zpět do autobusu a odvezeme všechny do Bezdanu, kde ubytujeme zbytek. Ten zbytek si nechá věci tam, pak všichni nasednou zpět do autobusu a pojedou na večeři do Chorvatska a pak v noci je autobus rozveze zpět do Bezdanu a Somboru.

Zádrhel? Tento extrémně složitý plán nikdo jiný – kromě Vítka – neznal. Ani organizátoři. Podívejte se na mapu, místa nejsou úplně u sebe. Redakce 4K je ovšem protřelá a na organizační nedostatky Liberlandu zvyklá. Pasažéři redakční Škodovky byli o nástrahách organizačních schopností Liberlandího týmu poučeni a všichni dali přednost autu před autobusem.

Inu, přijeli jsme do Somboru a tady průšvih začal. Nikdo nevěděl, co se děje a co se po kom chce. Lidem v autobuse se řeklo, aby šli do hotelu a zaregistrovali si pokoj. Až od paní na recepci se v půlce procesu návštěvníci dozvěděli, že pokojů teda není dost a že už je plno. Vít svěřil organizaci na místě osobě jménem Neven, kterého jsme pracovně pojmenovali Kradič. Kradič je něco jako naši předrevoluční veksláci a porevoluční taxikáři. Metropolitní ksindl, který vidí turistu a tak mu nabídne, že se o všechno postará, takže i hamburgr z bufetu projde šesti páry rukou a šesti cenovými přirážkami, skrz všechny jeho kamarády. Kradič pobíhal mezi autobusem a recepcí. Lidem u recepce říkal, aby šli do autobusu a lidem u autobusu říkal, aby šli k recepci. Zavolali jsme do Bezdanu, do hotelu č. 2, jestli mají vono. Mají. Nabral jsem jednoho ze svých pasažérů, na kterého se nedostal pokoj a ujížděli jsme k Bezdanu, kde jsme se chtěli ubytovat ještě před příjezdem autobusu. Nebyli jsme první, kdo měl nápad s vlastním autem. I přes to, že jsme Liberlandu zaplatili stříbrné vstupné (tj. ubytování v ceně), jsme neodolali prezidentskému apartmá za 45 Euro.

Po příjezdu autobusu do Bezdanu oznámil Vít, že večeře proběhne formou rautu v Chorvatsku, neznámo kde. Po zkušenostech z loňska, kdy nám chorvatská policie chtěla rozstříhat střechu kaberioletu, jsme věděli, že Chorvati mají rozkaz z vyšších míst obtěžovat, buzerovat a šikanovat všechny Liberlanďany. Nezřídka nás tehdy zadržovali přes noc. A tak jsme pozvání odmítli. Tato zkušenost ovšem nebyla vlastní pro dobrovolníky, hosty, investory a podnikatele, kteří byli na akci LL poprvé. Ti do autobusu nadšeně nastoupili a vyrazili. Pojali jsme podezření a začali sbírat informace – jeden z hostů a dobrých známých je překupník s kryptoměnami a režisér tvrdého porna. Do Chorvatska ten den vyrazil o něco dříve a zamířil ke vzdálenějšímu přechodu, kde obvykle posádka není seznámena s problematikou Liberlandu a chová se normálně. Ale i tam ho znali. V tu chvíli jsme věděli, že je zle. Chorvatské ministerstvo vnitra označilo všechny loňské aktéry LL a rozeslalo fotky jejich obličejů a vozidel na všechny hraniční přechody v zemi. Každý policista na hranicích byl velmi dobře seznámen s našimi identitami, měli připraveno poučení o chorvatské legislativě ve všech jazycích, zejména část, kde se praví, že osobu lze na hranicích bezdůvodně zadržovat po dobu šesti hodin. Ti z nás, kteří nejeli autobusem, byli rádi. Ti, kteří ano, měli před sebou několik hodin vazby. Nebudeme čtenáře napínat, zhruba v devět hodin v noci odjel autobus plný lidí, bez prezidenta. Chorvaté ale o akci věděli, autobus plný turistů klasifikovali jako invazi a budili ministry chorvatské vlády. My, co jsme seděli v Bezdanu u piva, jsme se to dozvěděli poměrně záhy a u stolu to glosoval jeden majitel švýcarské banky slovy:

To je v prdeli. Kdybych se oblíknul jako hadrák a naklusal tam s tím, že budu strašnej problém sociálního systému, budu znásilňovat, plundrovat a zabíjet a že v patách mám 20 tisíc kámošů, tak se mě ani nezeptaj na pas a zvednou závory, ale protože jsem bílej Evropan, kterej jim nese hromady peněz a chce roztočit ekonomiku v zapomenutý části Chorvatska, kde se po zemi pořád válej hilzny z těžkejch kulometů, tak mě budou 6 hodin mučit na fízlárně.

Měl pravdu. Loni, když Chorvaté začali zatýkat liberlandské turisty, začali zbyduvší dobrovolníci obvolávat ambasády. Tedy, záznamníky na ambasádách. Ukázalo se, že jediné funkční ambasády a konzuláty jsou ty americké a švýcarské. Oba fungují non-stop a bezpečí jejich občanů je skutečně zajímá. Američtí a Švýcarští občané nestrávili ve vězení déle, než hodinu a byla jim okamžitě poskytnuta doprava na letiště a cesta do domoviny. Ostatní diplomatické instituce byly naprosto impotentní, včetně té české.

Mezitím nás v Bezdanu napadlo, že autobus s turisty se stále nevrací z chorvatské večeře. Už to byly 4 hodiny a nikdo nic neslyšel. Chtěli jsem sesbírat kontakty na všechny uvnitř, ale organizátorka byla v tom autobuse taky. Nakonec jsme nakoupili hromadu jídla a pití na nedaleké pumpě a když autobus někdy v jednu ráno přijel, rozdali to hostům. Fungovalo to, hladoví a žízniví hosté se vrhli na guláš a pivo jak červotoči na poleno. Řidiče autobusu zapomněla organizace přizvat, ale naštěstí jsme si ho všimli. Byl to starší pán, měl toho dost, ale vzal to s humorem: „Chorvati zasraný.“

Průšvih se nějak podařilo zažehnat, lidi spali tam, kde měli.

Něděle 28.8.2016 – Odjezd

Neděle byla vždycky problém, akce končí a lidé si uvědomují, že se nemají jak dostat domů, alespoň tak to na akcích Liberlandu bývá. Už v 8 hodin byla proto Škodovka 4K připravena před bezdanským hotelem. Nečekali jsme dlouho, ven vyběhl starší americký pár a hádal se. Někdo z Liberlandí vlády jim slíbil, že je v Neděli ráno odveze 40 kilometrů na vlak, který je odveze na letiště v Bělehradu. Nikdo pro ně ale nepřijel. Nabídli jsme pomoc a oba je odvezli. Ukázalo se, že David je strukturální inženýr, a že vyrobit kvalitní a spolehlivou ledničku za 10 tisíc, není legrace. Cesta zpět už byla vcelku nudná. V době, kdy jsme vyráželi do ČR chystal Švýcarský tým sabotáž chorvatské říční policie, Vít se loučil a odjížděl na letiště k soukromému letadlu.

Závěr

I přes to, že Liberland lákal návštěvníky na nudné libertariánské prezentace, se všem dostalo akce, napětí a získání skvělých obchodních kontaktů. Liberland má vždycky co nabídnout právě díky lidem, kteří se o něj zajímají.

Jsme ovšem znepokojeni organizačními schopnostmi liberlandí iniciativy, které jsou jen o málo méně tragické, než loni. Celý projekt zjevně trpí nedostatkem jakékoliv kontroly Vítkova ega. Vít je vynikající mediátor, jeho ego slouží jako ice breaker, dokáže uklidnit i jinak velmi vyhrocenou situaci, zejména se autoritami nesvobodných států, jako je Chorvatsko. Dokáže si naklonit vlivné politiky a mocné magnáty a dokáže Liberland dostat do všech světových médií a to dokonce v pozitivním světle. Ale zcela postrádá schopnosti dobrého manažera a je s podivem, že v celém projektu ještě nefunguje žádná brzda na jeho nápady, které často způsobují vážné škody na jinak dobře postavené akci. Musíme smeknout klobouk před Monikou Chlumskou, která z pozice ministryně zahraničí organizovala co mohla a to, co na akci fungovalo, fungovalo hlavně díky její práci.

Nakonec se povedlo to, co se povést mělo a návštěvníci byli spokojeni. Zatímco loni se o Liberland zajímalo jen pár pošuků ze západní Evropy, letos už se o Liberland vážně zajímají seriózní podnikatelé, parlamenty zemí jednají o jeho uznání a myšlenka svobodného státu přitahuje inteligentní, kreativní a schopné lidi z celého světa. Liberland nemá moc velkou šanci na úspěch, ale ti, kteří jej podporují, budou jednou moci svým dětem říct, že to alespoň zkusili. Srbsko je navíc nádherná země, mnohdy svobodnější, než celá EU a tak je návštěva akcí Liberlandu vždycky zajímavá.