Zákaz pyrotechniky od Šichtářů

Markéta Šichtářová uveřejnila svůj názor na používání pyrotechniky a chtěla by ji lidem zakázat používat, protože se jí používání pyrotechniky nelíbí. Ruší to její psy a děti.

Socialistická rétorika a další tvrdé regulace něčeho, co už je velmi hutně zregulováno, se jeví jako překvapující myšlenkový pochod. Zvlášť od někoho, kdo se na české internetové scéně identifikuje jako pravicový volič a vytrvale vykřikuje, že české prostředí je přeregulované. Na bouchání petard a používání zábavní pyrotechniky lze nahlížet mnoha způsoby.

Právo na ticho

Právo na ticho náš aktuální právní řád nerozeznává a právo na ticho tak nikomu nevzniká. Soused si na svém vlastním pozemku může bouchat petardy, zrovna tak jako vytáčet motor auta, nebo sekat trávu. Používání zahradní techniky, i pyrotechniky je v některých místech regulováno místní vyhláškou. Často je zahradní technika povolena jen v pracovní dny, nebo pyrotechnika povolena jen na Silvestra. I když je taková regulace jen těžko vymahatelná (důkazní břemeno prokazování, že se jednalo o zahradní sekačku, nebo zahradní techniku, je na správním orgánu), v zájmu dobrých sousedských vztahů se vyplatí místní vyhlášky dodržovat. Navíc je úprava místní, a tedy je vyhláška v souladu s názory většiny obyvatel.

Soukromý pozemek vs. veřejné prostranství

Argumentovat zákazem zábavní pyrotechniky na veřejném prostranství, protože mě to pobuřuje, je nesmysl. Veřejné prostranství je jako panelový dům, kde bydlí nájemníci – je jedno kdy začnete vrtat do zdi, vždycky se najde někdo, kdo zrovna chce spát, nebo mu zrovna usnulo dítě, nebo se právě dívá na film. Nedá se s tím nic dělat, můžete na to sousedy předem upozornit, můžete se s nimi domluvit, ale jednou vrtat musíte a komu ze sousedů se to zrovna nehodí, ten má prostě smůlu. Pokud nejste ochotni vrtochy svých panelákových sousedů dále tolerovat, není nic jednoduššího, než si pořídit vlastní bydlení v rodinném domě. Na veřejném prostranství platí totéž – pokud se vám nelíbí, co se tam odehrává, nikdo vás tam nedrží a můžete z něj kdykoliv odejít.

Není to potřeba, není to morální

Bouchání zábavní pyrotechniky vás může iritovat zrovna tak, jako muslimský soused, který před svým pětiletým dítětem podřízne ovci a nechá ji v agónii k smrti vykrvácet, podle tradice halal, která je součástí jeho víry. Můžete na něj přes plot hulákat, že se vám to nelíbí, ale nic proti tomu nenaděláte. Je na svém pozemku, je to jeho ovce, a vám do toho nic není. Jemu také není po chuti, že vaše žena nechodí zahalená a vaše rodina není muslimská. A také mu do toho nic není.

Individuální práva a koncept újmy

Tady je zřejmě jádro celého problému – neznalost principů českého práva. České právo rozeznává materiální aspekt, neboli concept of injury. Žádné jednání nesmí být potrestáno, pokud není přítomen materiální aspekt. Například akt vraždy není trestným činem jen proto, že naplňuje skutkovou podstatu vyjádřenou v zákoně – to z jednání nedělá trestný čin. Je to až moment, kdy vznikne poškozenému újma. V tomto případě újma na zdraví. Skutková podstata identifikovaná v zákoně pouze klasifikuje tuto újmu a stanoví výši trestu. Tento mechanismus je v zákoně proto, aby nešlo postihovat neúmyslné protiprávní jednání, v jehož důsledku nedošlo k žádné újmě. Typicky je to například cedule na silnici, která omezuje maximální rychlost v místě. Řidič ceduli vidí, ale ignoruje ji a překračuje tak povolenou rychlost. Po zastavení policií využije svého práva hájit se ve správním řízení, od kterého odejde nepotrestán, přestože rychlost překročil a toto překročení mu bylo dostatečně prokázáno. Proč? Protože v místě, kde byla značka umístěna, nic není. Nejsou tam domy, zástavba, obchody, ani lidé. Nic, jen pole. Jízdou mezi dvěma polnostmi po prázdné silnici nevznikla žádná škoda. Je nutné si uvědomit, že pojmem „škoda“ se nerozumí faktické poškození nějaké věci. Například „veřejný zájem“ může být platným materiálním aspektem – proto lze postihovat rychlou jízdu v obci, byť nedošlo k žádné nehodě. V takovém případě vznikla újma na veřejném zájmu lidí, kteří si v místě tu značku prosadili a dali si ji tam, aby přespolní jezdili pomaleji. I to je újma a v takovém případě by pirát odešel s pokutou. Tento přístup platí v celém našem právním systému.

Je to moc nahlas

Zdravý člověk má nějakou fyziologickou hladinu, tedy úroveň, do které je schopen tolerovat hluk. Regulace pro výrobu zábavní pyrotechniky tuto hladinu reflektují a důsledně vymezují maximální hlasitost do maximální vzdálenosti tak, aby při jejich užívání zdravému člověku v okolí nevznikla žádná újma. Jako zdravý člověk můžete být pyrotechnikou obtěžován, ale nic jako „právo na pohodlí“ nemáte. Pokud byste mohli souseda trestat za zvuk rachejtlí, který jde z jeho zahrady na vaši, může vás zrovna tak on trestat za zvuk sekačky, který jde z vaší zahrady na jeho. Nebo byste mohli oba trestat stát za používání sirén na sanitkách, které projíždějí okolo. Nedává to smysl. Pokud i tak váš sluch trpí, máte dvě možnosti.

  • Váš sluch není výjimečný a soused používá dělbuchy, které nevyhovují předpisům. Protože náš právní řád ctí presumpci neviny, musíte být schopen dokázat, že sousedův dělobuch je nad povolenou hranicí a že to byl jeho dělobuch, který odpálil on, aby mu byla prokázána vina a vám eventuální kompenzace. Důkazní břemeno je na vás.
  • Váš sluch je výjimečný a trpíte, protože co ostatním lidem přijde snesitelné, vám způsobuje akutní bolest. To je váš problém a musíte se podle toho zařídit. Nemůžete ostatním lidem omezovat jejich vlastnická práva k pozemku, protože vy máte speciální požadavky na hlasitost okolí – jste to vy, kdo se musí s problémem vypořádat.
Stresuje to psy a/nebo jiná zvířata

Váš soused nepořídil psa vám, nýbrž vy jste si psa pořídili sami. Jako zodpovědný majitel se o zvíře musíte starat vy, nikoliv váš soused. Zhodnocení rizik spojených s provozováním rachejtlí u sousedů, kteří jsou velmi blízko, protože máte malý dvůr a zahradu, patří mezi kritéria, které musíte zahrnout do rozhodování před koupí psa. Je to vaše odpovědnost. Citliví kynologové o Silvestrovské noci naloží svoji zvěř do aut a na několik hodin odjedou na tiché místo, aby jejich zvířata netrpěla. Identifikují svou odpovědnost za jejich zdraví a vědí, že to byli právě oni, kdo se rozhodl ta zvířata chovat. Nechat citlivé zvíře na Silvestra doma a divit se, že létají dělobuchy a rachejtle je přinejmenším nezodpovědné.

Regulace vymáhaná zákonem

I pokud by se Šichtářům podařilo implementovat zákazovou regulaci proti zábavní pyrotechnice, tato by se minula účinkem. Česká Policie často není schopná ani dopadnout pachatele ujetí od nehody, k němuž má kompletní nacionále, fotografie auta, podobiznu, registrační značky a adresu bydliště. Neočekávejte tedy extrémní nasazení při identifikaci blázna, který vám bude naschvál bouchat každý týden pod okny rachejtle a pak uteče ještě před příjezdem hlídky MP.

Mezilidské vztahy

A konečně, zákony nejsou proto, aby regulovaly mezilidské vztahy a sousedovo chování. Váš soused může pouštět rachejtle 365 dní v roce a žádný zákon mu v tom nebrání. Přesto to nikdo nedělá. Není nic rychlejšího, levnějšího a přímočařejšího, než za sousedem zajít a domluvit se na tom, že letos vynechá ohňostroj, nebo ho zkrátí, nebo vám alespoň dá vědět hodinu předem. Je to lidech.