Svobodná demokracie a sociální spravedlnost

Dovolil jsem si hřích z nejhorších – pochybovat o jediné a nejsprávnější formě vlády. Forma vlády. Proto se tomu tak říká, protože lidem je potřeba vládnout. Lidé by se jinak sami nikdy nenaučili ani chodit, kdyby nebyl někdo, kdo jim vládne a nařizuje, co mají dělat a jak. Kdož jste někdy měli šanci shlédnout film s Melem Gibsonem (Patriot), ptá se americký hlavní hrdina na veřejném shromáždění:

„A mohl byste mi říct, proč mám vyměnit 1 tyrana 3000 mil odsud za 3000 tyranů 1 míli odsud?“

Demokracie samozřejmě svobodná nikdy nebyla a nikdy nebude. Svoboda a demokracie jsou naprosto nesouvisející pojmy, mezi kterými nedokáže mnoho lidí rozlišovat. Pojďme si ukázat, proč tomu tak je a co znamená „svobodná demokracie,“ kterou se ohání každý politický darmožrout, kdykoliv blikne světélko televizní kamery. Rovněž budeme debunkovat pojem „sociální spravedlnost.“

Svobodná demokracie znamená, že můžete svobodně dělat jen to, co většina voličů uzná za vhodné. Například zatím můžete dýchat. Pracovat o víkendu už ale nesmíte. Z principu tedy demokracie nikdy svobodná nebyla a jedná se o vládu stáda průměrných nad hrstkou nadprůměrných/podprůměrných, které definuje Gaussova křivka. Představte si tento protimluv jako současný výklad svobody projevu. Můžete si říkat, co chcete, ale jen pokud jsou to hezké věci. A o tom, co je a není hezké rozhoduje kdo? No přece většina. Dnešní demokracie je asi tak svobodná, jako byla svobodná volba barvy laku na Fordu T.

„Můžete si zvolit jakoukoliv barvu chcete, když to bude černá.“

V návaznosti na články o blbých lidech je potřeba si uvědomit, že blbá populace se bude přímo podílet na blbé (v tomto případě nesvobodné) demokracii. Blíží se nám první víkend, kdy vstoupí v platnost nařízení, podle kterého nesmíte o víkendu pracovat. Lze na tom dobře demonstrovat, proč už dnešní demokracie není záchrannou brzdou svobodné společnosti, ale ozbrojenou pěstí neschopných, kteří se rozhodli potrestat všechny úspěšné za to, že… že jsou úspěšní:

Blbci obhajují zákaz (čehokoliv).
Blbci obhajují zákaz (čehokoliv).

Novinky.cz jsou obecně rejdištěm toho nejhoršího odpadu společnosti, který by nejradši pozavíral a postřílel všechny, kdo se zmohl na lepší komfort, než suché WC na zahradě, protože všetci kradnů. To ale neznamená, že se jedná o krajní extrém. Tenhle lidský odpad zjevně dosáhl svého kýženého cíle – škodit ostatním, nějakým novým, originálním způsobem. Demokraticky a většinově si zvolili, že kdo bude o víkendu pracovat, toho zavřeme.

Demokracie je forma vlády, kdy je nevzdělaným, hloupým, arogantním a sobeckým vložena do rukou stejná váha hlasu, jako chytrým, tolerantním a chrabrým. Demokracie je ochrana neschopných a jejich neochoty se čemukoliv přizpůsobit. Ty si chceš jít nakoupit v Neděli? Nedržíš s náma basu? Do kriminálu s tebou! Stejný vztah ale platí na kteroukoliv jinou společenskou oblast. Například placení daní. Demokracii v praxi si ukážeme na následujícím příkladu:

Tomáš vydělává 40.000 Kč měsíčně po zdanění. Andrej a Bohuslav vydělávají oba po 20.000 Kč měsíčně po zdanění. Pokud Andrej a Bohuslav přijdou za Tomášem s tím, ať jim dá své peníze, budeme tomu říkat zlodějina, vydírání, křádež. Andrej a Bohuslav tedy uspořádají hlasování, ke kterému přizvou Tomáše a kde v poměru 2:1 rozhodnou, že Tomáš jim prostě musí zaplatit. Pokud Tomáš odmítne, pošlou za Tomášem svého nového kamaráda Stanislava, kterému slíbili podíl z lupu. Stanislav má obušek, na košili má odznáček a po Tomášovi chce jeho peníze. V tuto chvíli už tomu neříkáme krádež, ale placení daní ve svobodné demokracii. Omyl! Křičí čtenář. Tomu se říká socialismus! A čtenář má pravdu. Demokracie je nedílnou součástí socialismu – mnoho stran to má dokonce v názvu – sociální demokracie. Je to sázka na jistotu, protože hloupých, neschopných, nebo jinak postižených lidí, rozhodnutých škodit schopným a brát z jejich talíře, bude vždy více, než těch ostatních. Demokracie a socialismus je jedno a to samé, jdou ruku v ruce a jedno bez druhého nemůže existovat. Ani dohromady (ani zvlášť) však tyto nemohou existovat dlouhodobě a vždy vedou k zániku.

Tím se dostáváme k novodobému pojmu sociální spravedlnost. To nejlépe vystihuje myšlenka, kterou jsem onehdá viděl na facebooku, ale nemohu přijít na jméno autora:

Sociální spravedlnost je jen zbytečně dlouhý název pro nespravedlnost. Neexistuje nic jako sociální spravedlnost. Spravedlnost je jen jedna a pokud sociální spravedlnost znamená cokoliv jiného, je to nespravedlnost.

Sociální spravedlnost je pojem, který používají socialisté k obhajování okrádání a zotročování svého okolí za účelem vlastního prospěchu. To si opět ukážeme na novém opatření proti lidem – tedy zákazu pracovat o víkendech.

Lenka má základní vzdělání, v osmnácti letech otěhotněla a nyní je svobodná matka, která velmi těžko shání zaměstnání. V práci je tehdy, kdy jí to zaměstnavatel nařídí a dovolenou si může vybrat jen tehdy, kdy jí to zaměstnavatel dovolí. Někdy Lenka nemá dovolenou, ani když na ní měla ze zákona nárok, protože její zaměstnavatel hrozí vyhazovem. Lenky se nikdo nezastane, protože kdyby se o svých problémech zmínila autoritám, zaměstnavatel by jí vyhodil z práce.

Luboš má výuční list v oboru kuchař-číšník, ale v gastronomii nepracuje. Posledních dvanáct let pracoval v supermarketu a dobře ví, že zákonná dovolená nespadne do klína všem a že po dvanácti letech je na čase, aby s tím někdo začal něco dělat. Nemá čas na děti ani rodinu a v práci musí být, kdykoliv to po něm zaměstnavatel chce.

Případy Luboše a Lenky nejsou nijak okrajové, je to velmi obvyklá situace, často zmiňovaná v médiích a diskusích – kdo by proboha nechtěl pro svobodnou matku více volnosti a pro chudého muže víc času s rodinou, že? Výše uvedené příběhy si můžeme vyložit také trochu jinak:

Lenka se rozhodla nedokončit střední školu, přestože na to měla čas, byla zajištěná a žila u rodičů a přestože vzdělání je pro ní zdarma a hrazeno ostatními. Dále se Lenka rozhodla nestudovat žádnou profesi, neučit se žádnému řemeslu a neplánovat svou budoucnost dále, než do další Neděle. Lenka tato rozhodnutí učinila i přes to, že ji systém vzdělávání v ČR opakovaně upozorňuje (9 let) na to, že se musí připravit na samostatný život a uplatnění na trhu práce. Lenka tato rozhodnutí učinila i přes to, že vidí každý den život okolo sebe a má k dispozici ne jednoho, ale dva rodiče, kteří se snaží, seč mohou, Lence předat své životní zkušenosti. I přes to, že Lence už na základní škole, opakovaně a každý týden na rodinné výchově říkali, aby používala při sexu ochranu, se Lenka rozhodla roztáhnout nohy na jedné super párty jednomu super týpkovi, který měl super Adidas mikinu a super hlášky. Super týpek se na Lenku vykašlal ještě ten večer, ale Lenka teď skončila s dítětem muže, kterého ani nezná.

Příběh Luboše si lze také vyložit trochu jinak, než jak nám je servírován z médií. Luboš se sám rozhodl studovat obor, o který neměl zájem. Společnost zaplatila za jeho vzdělání, o které vůbec nestál a nevyužívá jej. Posledních dvanáct let pracuje jako skladník v supermarketu, což znamená, že za posledních dvanáct let se nijak nesnažil zlepšit své dovednosti a vypracovat se na lepší pozici. Práci bere jen jako nutné zlo od devíti do pěti. Jeho cena na trhu práce klesá, protože zatímco mladí, nezadaní, nenároční a flexibilní lidé zaplavují trh, Luboš už není ani mladý, ani nezadaný, ani nenáročný a rozhodně není flexibilní. Luboš proti mladým lidem nemá pro zaměstnavatele vůbec žádnou přidanou hodnotu. Přestože fakt, že jeho tělo bude časem stárnout, mu byl předem znám, rozhodl se Luboš nic nedělat a na situaci se nijak nepřipravit.

Příběh Luboše a Lenky jsou příběhy lidí, kteří hledají sociální spravedlnost. Hledají někoho, kdo je ochrání v jejich neochotě cokoliv se svou situací dělat. Požadují, aby se všichni okolo přizpůsobili jim, nikoliv naopak. A bude jim vyhověno – demokraticky zvolená sociální demokracie jim slíbí a zajistí sociální spravedlnost. Důsledky takového počínání jsou vidět v každém odvětví, kterého se dotkla ruka regulátora – lidé budou prostě jezdit jinam a problém, který nikdy neexistoval, bude vytvořen jinde. Komerční služby jako Rohlík.cz zažijí boom – ten, kdo byl zvyklý v týdnu pracovat a v Něděli jet na koupi, nebude své návyky a pracovní režim měnit kvůli několika komunistům v Praze. Místo toho si ty stejné produkty objednají na internetu a nechají si je přivést domů. Zvýšená poptávka dovážkových služeb způsobí přesun skladníků ze supermarketů do skladů dovážkových služeb, na které se regulace nevztahuje a tak se v praxi vůbec nic nezmění.

Situace se o to zhorší, že místo stovek lidí, kteří všichni jednotlivě jedou na nákup, všichni spotřebují benzín, ze kterého platí daně, všichni jedou po dálnicích, ze kterých platí daně a všichni cestou do supermarketu projdou obchoďákem se spoustou dalších obchodů, kde spontánně nakoupí i věci, pro které původně nejeli (a ze kterých obchodník odvádí daně), to vše zmizí. Nahradí je jedna dodávka s chlápkem, který doveze přesně to, co si uživatel objednal, až k němu domů. Efekt bude přímo úměrný efektu center měst, která prošla dopravním zklidněním. Malé obchody zmizí, zkrachují. Bude to výkvět sociální spravedlnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *